Se zadostiučiněním jsem si přečetl knížečku dlouholetého editora deníku Financial Times Johna Lloyda. Prominentní britský novinář v ní totiž v letitém sporu novinářů a PR o to, kdo koho víc potřebuje, přiznává cenné body public relations. Paperback Journalism and PR: News Media and Public Relations in the Digital Age je zatím k dostání jen v angličtině. Nedivil bych se, kdyby se ale co nevidět objevila i jeho česká verze. Lloyd je tradičním stoupencem britských labouristů, veřejně se angažoval v pokusech o reformu britského volebního systému, na Oxfordu založil Reuterův institut a kromě FT najdete jeho podpis také pod články v The Times a New Statesman. Platí za znalce východoevropských a hlavně ruských poměrů. Během své kariéry se měl možnost seznámit se stovkami dalších novinářů i lidí z public relations. V oboru navíc působí od počátku 70. let, takže jeho paměť je skutečně historická. Množství kontaktů zúročil i ve své knize. Vyzpovídal hvězdy PR oboru z obou břehů Atlantiku, a nabízí tak reprezentativní vzorek názorů na to, kam se v posledních letech vztah novinářů a lidí z PR posunul. Jeho hlavní závěr je pro média šokující. Tvrdí totiž, že tradiční „válka“ mezi oběma tábory skončila, a to drtivým vítězstvím PR, které těží z nové reality digitálního věku. Po desítkách let, kdy se PR neobešlo bez žurnalistiky, protože novináři představovali přístup k médiím, nabídly internet a sociální média účinný způsob, jak se bez nich obejít. Dostat dobře napsanou tiskovou zprávu k jejím příjemcům už není vázáno na libovůli médií, díky sociálním sítím a internetu putují informace k širokému publiku napřímo. Nic ovšem není zadarmo, a tedy i toto malé vítězství má svá ale. Asi hlavním z nich je podmínka, aby se výkonní lidé v PR naučili velmi dobře psát, formulovat a celkově koncipovat svá sdělení. Přiznejme si totiž, že úhlavním nepřítelem PR je PR samotné. Novináři vědí, o čem mluvím – trapné maily s nezakrytými adresami desítek příjemců a pozvánky na obskurní akce a únavným follow-up jsou bohužel stále realitou našeho oboru. I tak jsem ale za toto nečekané navýšení prestiže public relations rád. Zvláště proto, že pochází z druhého břehu řeky.
Marek Stránský, managing partner, AMI Communications
Přiznejme si, že úhlavním nepřítelem PR je PR samotné.
