Podle Jeremyho Iggerse, který vystoupí na konferenci Forum Media, dají mladí vzniknout novým formám žurnalistiky, když tradiční média skomírají.
Knihu Good News, Bad News jste psal už před více než dvěma dekádami. Váš náhled na obor se od té doby určitě posunul. V čem?
Před pětadvaceti lety, když jsem napsal knihu Good News, Bad News: Journalism Ethics and the Public Interest, mi vadil způsob, jakým se diskutovalo o etice v rámci novinařiny. Tehdy se debata systematicky odkláněla od toho nejdůležitějšího, což je odpovědnost médií v rámci demokratické společnosti. Jde o informování občanů, aby mohli činit rozhodnutí a mohli se účastnit života v demokratickém systému. Budoucnost novinařiny mě samozřejmě zajímá nadále, zajímá mě, kam se ubírá demokracie, co se děje se světem, když se novinařina stává čím dál menší částí mediální konzumace. Pro návštěvníky Fora Media budu mít tedy dobré i špatné zprávy, snad ukážu i světlo na konci tunelu.
Svou knihu jste napsal před nástupem sociálních sítí. Situace se kvůli nim ale radikálně změnila. Tušil jste něco takového?
Myslím, že o čem jsem psal, tehdy platilo, ale samozřejmě postupem času se to stávalo čím dál méně relevantní. Knihu jsem psal přesně na konci „zlaté éry žurnalistiky“, kdy noviny hrály ve veřejném životě důležitou roli. Zabýval jsem se hodně odpovědností, jakou mají tituly vůči společnosti, komunitám. Ale některé současné trendy už se začaly projevovat tehdy. Zejména přesun z původně rodinně vlastněných titulů k vlastnictví velkými, veřejně obchodovanými společnostmi, které byly pod daleko větším tlakem, aby tvořily zisky. Když jsem začínal v médiích, tak byl Minneapolis Star Tribune vlastněn místní prominentní rodinou. Ta chtěla dělat záslužné věci, filantropii, a zároveň vydělávat peníze. Ostatně dříve se noviny považovaly za zlatý důl. Většina příjmů médií, nějakých 80 procent, byla tvořena reklamou. Já jsem tehdy vůbec netušil, že hon za reklamními dolary ze strany digitálních médií, hlavně Facebooku, ale třeba i Googlu, v podstatě zničí byznysový model novin, že stovky titulů skončí, že se ocitneme na sestupné spirále, kdy se redakce neustále tenčí a tenčí. Aby kompenzovali ztráty příjmů z reklamy, zavádějí vydavatelé předplatitelské modely a zvyšují cenu za výtisk, ovšem čtenáři ve finále platí více a dostávají méně.
Co z toho vás nejvíce trápí?
Opravdu mě znepokojuje, že žurnalistika se v mnoha oblastech Ameriky a pro část společnosti v podstatě vytrácí. Rozsáhlé oblasti USA se stávají informačními pouštěmi, v některých případech deníky skončily i v opravdu velkých městech. Polovina pracovních míst v redakcích zmizela. Ty noviny, které přežily, jsou už jen stíny toho, čím bývaly. A to představuje opravdu velké nebezpečí pro demokracii. Dochází k narušení tradiční novinařiny sociálními sítěmi, znát je to především u mladších generací. Noviny ale nejen publikují zprávy, také formují své čtenáře, dělají z nich publikum, které rozumí tomu, že je nutné číst zprávy, přemýšlí o sobě v kontextu občanství a odpovědnosti, kterou s sebou přináší. A toto se postupně vytrácí s tím, jak noviny ztrácejí svou autoritu a sílu. To mě opravdu hodně trápí, hlavně u nás ve Spojených státech, kde máme pravicovou továrnu na dezinformace, nějakých 30 procent lidí tady žije ve světě „Fox News“. A to také vytváří polarizaci ve společnosti a paralyzuje to schopnost vlády pracovat. Také mě velmi trápí vzestup takzvaného „surveillance capitalism“ (kapitalismu dohledu), který závisí na získávání dat od lidí a jejich využití, samozřejmě k zisku majetku, posílení moci, kontroly a manipulace. Něco podobného se děje na vládní úrovni v Číně, ale v podstatě k tomu dochází na celé planetě.
Celý rozhovor si můžete přečíst v aktuálním čísle MAM.
