Jan Strach: První videoklip jsem natočil ve čtrnácti

Značku Most Wanted založil, aby mohl jako režisér pomáhat mladým interpretům rapu a hip hopu. „Posunujeme se ale i za hranice, řešíme Německo, Polsko a Itálii,“ říká Jan Strach v podcastu ADC Kitchen.

Kameraman, scenárista a režisér klipů i reklam. To všechno zvládá už ve 22 letech Jan Strach. Zhruba před rokem založil vlastní projekt Most Wanted, kde představuje místní hiphopery a rapery. „Svůj první videoklip jsem natočil ve čtrnácti letech,“ říká v rozhovoru, který pro podcast ADC Kitchen vedl předseda Art Directors Clubu David Suda. Celý rozhovor si můžete poslechnout přes odkazy uvedené na konci článku.

Proč se věnuješ rapu a hiphopu?

Reklama

Vyrůstal jsem na tom. Svůj první videoklip jsem natočil ve čtrnácti letech. Byl můj sen se motat kolem velkých jmen. Když jsem se uchytil, mohl jsem si je postupně odškrtávat.

Máš svůj brand Most Wanted, což je něco mezi produkcí, YouTube kanálem a značkou „merche“. Jak to celé dohromady funguje?

Nazval bych to platformou. Pozvánkou dostanu interpreta na svůj kanál, kam se umístí exkluzivní klip, za jehož natáčení neplatí. Přivede mi fanoušky a já profituji z prodejů „merche“. S velkými jmény teď spolupracuji, aby kanál získal základnu sledujících. Pak chceme pomáhat mladým interpretům, kteří mě budou bavit. Je to vlastně převzatá idea z USA, kde tak funguje kanál Lyrical Lemonade.

V „merchi“ máš vedle očekávaných věcí i polštář, koberec, hodiny a deskovou hru. Jak to vše vzniklo?

Dělám to ve dvojici s Gnosisem, což je pseudonym grafika a art direktora Tomáše Snopa. Postupně zkoušíme, co funguje a co ne. Deskovka je pro nás splnění dětského snu. Přišlo nám škoda, že mladí mezi 13 až 18 už deskovky nehrají tolik jako my v jejich věku. Nám se je povedlo oslovit, doprodáváme třetí vlnu, každá je po dvě stě kusech.

Jak je to s penězi? Videa mají dobré „production value“, musíš platit štáb…

Část se pokryje z „merche“, ale je tam i zásah sponzorů. Když jsme točili s Kontrafakty — Rytmusem a Egem — dostal jsem do toho brandy The Streets a EcoFlow. Sponzory sháním já, nejlépe totiž funguje osobní kontakt, z té streetové scény mě znají. Pokrýváme českou scénu, posunujeme se ale i za hranice. Řešíme Německo, Polsko a Itálii. To je celkový záměr projektu — udělat něco evropského, propojit trhy i interprety. Mám je naposlouchané, oslovuji je třeba přes Instagram. Zároveň mám kancelář v Universalu, snad mi s tím pomohou. Něco už se rýsuje.

Dalším tvým znakem jsou „one take“ klipy na jeden záběr, to byl záměr?

Chtěl jsem projekt něčím ozvláštnit. Dát mu tvář, která lidem pomůže pochopit, proč někdo vydává věc jinde, i když má vlastní „label“. Ne všechno je na jeden záběr, některé jsou pospojované i nereálnými přechody, jako když kamera projde televizí, střih ale není poznat. Spíš bych to nazval „one line“, tedy jedna dějová linka bez výrazné změny scény.

Jací jsou interpreti jako klienti, třeba když to srovnáš s natáčením reklam?

Určitě je to jiné než reklama. Liší se to i u každého interpreta. Třeba Sergei Barracuda mi poslal skladbu, já jemu scénář, on řekl OK a víc do toho nezasahoval, jen schválil klip. Jsou interpreti, kteří zasahují více, protože při skládání přemýšlejí i obrazově.

Jaké je tempo tvorby klipů?

Do Most Wanted si zvu lidi já, bývá to jeden klip měsíčně. Točím i menší věci, pořád je potřeba nový obsah. Když mě někdo osloví, natáčím i pro něj. Nedávno vyšlo celkem sedm videoklipů, standard jsou tři čtyři měsíčně.

Už přišla poptávka od interpreta, kterého nemusíš?

To se stává. Vždy počkám na skladbu, poslechnu si ji a propočítám si, jestli je to ono. Dávám si pozor, abych někoho neurazil, ta scéna je trochu citlivá. Odmítl jsem hodně lidí, protože mě nějaká skladba nebavila.

Reklamu sleduješ?

Co na mě vyskočí, nebo od lidí, které znám osobně. Televizi mám, ale ne na lineární vysílání, takže nemám obecný přehled. Pravda asi je, že světová reklama je někde jinde, ale i tady je dost talentovaných režisérů. Hodně se mi líbila reklama od Ikey proti domácímu násilí. Tu jsem dokoukal do konce a vyvolávala ve mně emoce, což se každé reklamě nepovede.

Jak se k reklamám dostáváš, oslovují tě klienti, agentury, produkce?

Dějí se všechny případy. Když mě osloví klient, má jasnou vizi, která není úplně podle mého stylu, ten se mi ještě do reklamy nepovedlo „ustřelit“. Oslovují třeba sponzoři klipů. Pak funguji i jako produkce. Často se teď stává, že chce značka reklamu a k tomu i videoklip od interpretů z Česka i Slovenska. S O2 spolupracujeme na dlouhodobé kampani, na níž dělá Ben Cristovao a k němu se přibírají noví interpreti. Tam je moje práce znát, protože se pro spoty používají záběry z klipů.

Jaký je poměr reklam v tvé tvorbě?

Komerční věci celkově, nejen spoty do TV, představují zhruba 40 procent. Moje klipy jsou 60 procent. Řeším to vlastně celý den, protože reklama vstává dříve než rap. Takže nejdřív komerční věci a do večera rap. I o víkendech. Většinou jedu do zničení a pak někam na týden odletím.