Tetovat se nechává více a více Čechů a Češek. U čtvrtiny lidí to přístup k nim mění negativně, u některých mladších naopak pozitivně. Většinu lidí to ale nechává chladnými.
Také se občas oklepete nechutí, když slyšíte či čtete nějaká slova? Vedle zdrobnělin a zaměňování slov hold a holt u mě podobnou reakci způsobuje anglické „like, literally“. Přesto mi v hovoru občas unikne. I v češtině se někdy přistihnu, že leckdy špatně používám místní „doslova“. Sám si řeknu, že se s tím holt nedá nic dělat, ale pokud mi to unikne i při psaní, korektorka ani šéfredaktorka mi za to rozhodně hold nevzdávají. Teď mám konečně možnost to použít správně v souvislosti s osobním brandingem, který stále více Čechů bere doslova a označkovávají se tetováním.
Podle průzkumu společnosti Nielsen Admosphere má nějaké tetování 15 procent lidí. Mezi 15 a 44 lety věku je to dokonce každý pátý. Tetování jako by se stávalo součástí osobního brandu podobně jako oblečení. Nielsen tvrdí, že nejčastějším místem pro tetování je paže. Ovšem čím dál více jedinců to má tak v paži, že si označkovávají třeba i obličej. Už to rozhodně není jen doménou členů gangů z amerických filmů a seriálů, vcelku často je něco podobného k vidění i v tuzemské MHD.
Jestliže původně tetování vyjadřovalo příslušnost k nějakému kmeni či kultuře, dnes ukazuje na to, že člověk naskočil na módní vlnu. Tak silnou, že to většinu lidí už ani nevzrušuje. Většina lidí se zbavila předsudků, že potetovaní prošli vězením nebo námořní službou a neoklepe se při pohledu na něj odporem. U 63 procent obyvatel Česka se nemění dojem z člověka s obrázkem či nápisem na kůži. V případě 12 procent lidí mezi 15 až 35 lety věku dokonce může tetování změnit přístup k jeho majiteli pozitivně. V případě čtvrtiny lidí se ale stále mění názor negativně – u lidí nad 45 let věku jich je dokonce 39 procent. A to už může způsobovat problém ve chvíli, kdy se s tetováním chcete někde hlásit o práci.
Své s tím zažil i francouzský pětatřicetiletý učitel Sylvain Helaine, který je potetovaný od hlavy k patě, včetně začerněných očních bělem. Na instagramu sbírá „lajky“ jako Freaky Hoody, ale o místo učitele přišel, když jednomu dítěti ve školce způsobilo setkání s ním noční můry. Vedení vzdělávací instituce si evidentně cenilo jeho práce. Nevadilo mu, že je opravdu docela „freaky“ a přesunulo ho k vyučování dětí starších šesti let. Lidé jako Helaine svým způsobem pomáhají nabourávat představy o lidech, kteří osobnímu brandingu propadli tak, že se nespokojí jen s tetováním, které se dá schovat za slušňáckou košili či kalhoty.
Opačným příkladem je pak německý influencer Catalin Onc. Jeho fanynkám a fanouškům možná vlhnou oči z nadšení nad vytetovanými poselstvími, jako je „I love life“ na čele a „freedom“ na krku, loni si to u nich ale pokazil, když přes crowdfunding vybíral peníze na výlet po Africe, který chtěl s manželkou dokumentovat na jejich účtu na Instagramu. Ukázalo se totiž mimo jiné, že sám mimo influencerství nepracuje a aktivity mu dotuje maminka, která kvůli tomu měla zaměstnání dokonce dvě. Na druhou stranu, tetování sice přispělo k jeho popularitě na síti, ale sobce z něj neudělalo. I bez něj by takovým přístupem kazil jméno influencerům a mladým mužům obecně. Spíše se ukázalo, že jeho pozitivní sdělení prostřednictvím osobních značek stojí na zkaženém základu. Kdyby si na čelo napsal „I love life which my mum pays for“, asi by neuspěl. Jeho osobní branding se minul se skutečností a „dojel“ na to podobně jako firmy, jejichž značka stojí na hodnotách, které ale neodpovídají jejich jednání. Like, literally.
