Závěry prezentované ve studii Reuters institutu nejsou nikterak optimistické a přináší očekávané výstupy, uvádí svůj komentář Libor Matoušek, předseda Asociace online vydavatelů a CEO regionálních webů Drbna.
Média jsou plně obklopena technologiemi, musí řešit nové způsoby distribuce obsahu a čelí únavě starší internetové generace. Ta se projevuje například menší ochotou konzumovat zpravodajský obsah, který je z jejich pohledu čtením negativních zpráv. Mladší internetová generace opouští starší sociální sítě (Facebook), přechází jinam a více se fragmentuje. A do toho všeho se objevují možnosti s využitím umělé inteligence při tvorbě obsahu.
Věřím, že se všemi těmito výzvami si dokáží čeští vydavatelé poradit. Jsme národem koumáků, který rád využívá podomácku vyrobené zlepšováky nebo vylepšuje vychytávku dotaženou ze zahraničí.
Čeští vydavatelé však dlouhodobě čelí převážně ekonomických výzvám a jistému nepochopení role médií v demokratickém zřízení. Z tohoto důvodu se ve svém komentáři musím zaměřit převážně na ekonomickou stránku.
Aktuální krize českých médií je výsledkem několika negativních šoků, které dopadly na vydavatelský trh. Ačkoliv bychom velice rádi zapomněli na dobu pandemickou, tak se k ní musíme částečně vrátit. Na startu pandemie řada vyspělých států spustila podpůrné programy pro vydavatele, kteří přišly o značné objemy peněz z inzerce. Musíme si totiž přiznat, že v české kotlině je inzerce stále dominantním zdrojem příjmů médií. Česká vláda, ta Babišova, tak dlouho přemýšlela o podpoře médií, až je nepodpořila vůbec. Vítězem pandemické pomoci se stala kasina, media prohrála.
Dobu pandemickou vystřídala poměrně rychle doba válečná, která měla za následek zvýšení cen vstupů včetně zvýšení ceny práce.
Nejen tyto argumenty jsem překládal ve výborech sněmovny a senátu v době, kdy se projednávala novela autorského zákona. Naše asociace dostatečně upozorňovala na rizika, která jsou s novelou spojena a dokázala predikovat důsledky. V predikci jsme se bohužel nemýlili. Nyní jsme ve stavu, kdy český vydavatelský trh přišel o značené finanční prostředky, o další zřejmě přijde. Letošní rok měl být rokem, kdy velké platformy začnou platit za užívání obsahu českým vydavatelům. Namísto toho, budou vydavatelé do těchto platforem lít peníze, aby se v nich alespoň trochu prosadily. Což je naprosto bizarní situace.
Myšlenka evropské směrnice se zcela míjí s realitou v České republice. Stále však věříme v brzkou dohodu mezi profesními vydavatelskými organizacemi a velkými platformami.
Jak z toho ven? Za klíčové považuji právě rychlou dohodu mezi vydavateli a technologickými hráči. A dále bychom se měli velice seriózně pobavit o tom, kdo pokryje ztráty vydavatelům v důsledku přijaté novely. Zemědělci by už dávno vyházeli balíky slámy z valníku před úřad vlády a blokovali silnice traktory.
Studie Reuters institutu se hodně věnuje způsobu doručování zpráv od vydavatelů ke čtenářům. Ať vydavatelé zvolí jakoukoliv cestu, tak nad ní by měl vždy čnít nápis: „Kvalita“. Obsah je král a kvalitní obsah si vždy cestu najde. Jen mu to trvá trochu déle než tomu méně kvalitnímu, clickbaitovému či dezinformačnímu. Z tohoto pohledu by jistě pomohla zvýšená inzertní aktivita vlády, která se dostane k širokému portfoliu médií dodržujících profesní standardy a pomůže překonat těžké období.
Samotní vydavatelé si mohou pomoci tím, že si sami nastaví samoregulační obsahové standardy, které obecně povedou k vyšší kvalitě nabízeného obsahu a možná pak nebude mít starší internetová generace tak blbou náladu z konzumace zpráv.
