Co je charakteristickým rysem dnešních konzumentů digitálních médií, kterými jsme my všichni? Střídavě se „namáčíme“ do množství různých textů, místo abychom dokázali nad jedním udržet soustředěnou pozornost. Náš vztah k nim je velmi dočasný. Jen po nich rychle přejedeme očima. Jako by text byla hladina a my jsme byli jezdci na vodním skútru, zatímco dříve jsme si mohli dovolit být potápěči a objevovat hlubiny v autorově sdělení. Téměř s jistotou čteme denně mnohem víc slov než před dvaceti lety. Věnujeme jim ale mnohem méně soustředěné pozornosti.
Nicholas Carr svou knihu „Nebezpečná mělčina: Jak internet mění náš mozek“ ne náhodou začíná odkazem na legendárního Marshalla McLuhana, který upozorňoval, že technologie mění vzorce našeho vnímání. Carr tuto tezi rozvíjí popisem zkoumání nervové soustavy a mozku, která prováděli různí badatelé. Vědci byli v minulosti přesvědčeni, že plasticita mozku se v dětství zastaví. Později se ale přišlo na to, že to, jakým podnětům se dlouhodobě vystavujeme, pomalu mění fyziologické struktury i dospělého mozku.
České vydání knihy, která se v roce 2011 ocitla mezi finalisty Pulitzerovy ceny, nás upozorňuje, že dlouhodobé těkání pozornosti může vést k novému uspořádání neuronových drah v mozku. Rozptýlenost způsobená digitálními médii mění naši schopnost se soustředit.