Jedním z jejích zakladatelů je Martin Hrnčiar alias Ti No, který svého času kvůli projektu Life is Porno opustil post digitálního marketéra v centrále Red Bullu. Tykáme si, Ti No je totiž cokoliv, jen ne korporátní manažer.
Jak reaguje okolí na člověka, který opustí korporátní „dreamjob“, aby založil značku Life is Porno?
Nebylo to tak dramatické, jak se může zdát. Třeba rodiče jsem na to pozvolna připravoval. Žil jsem v Salzburgu, kde jsem v Red Bullu vedl globální digitální kampaně, nastavoval mediální budgety a jezdil po světě. S Davidem Kačírkem jsme třeba vymysleli projekt Red Bull Doodle Art, v rámci kterého jsme posbírali od lidí malůvky a skicy, které si dělají například během přednášek. A jejich práci jsme pak umístili do galerií. Opravdový život jsem měl ale v Čechách a na Slovensku, a proto jsme se s manželkou vrátili.
A v Praze jsi hned spoluzaložil brand Life is Porno. Co má jeho kontroverzní název říkat?
Každý si jeho význam může vyložit po svém. Hlavní vize je, aby ho reprezentovali lidé, kteří jsou nejlepší ve svém oboru, žijí naplno a neustále posouvají hranice vlastních schopností. Je jedno, jestli jsou to sportovci, umělci nebo manažeři. I tím, že si dají na hlavu kšiltovku „s pornem“, dávají okolí něco o sobě vědět. Úplně původně byl náš brand součástí street artu, který se objevoval po celém světě.
Kdo si vaše oblečení kupuje?
Převážně mladí lidé, kteří se pohybují v extrémních sportech, ale i generace „life after skate“ (život po skatu). Jsou to takoví lidé, kteří se přirozeně ztotožňují s naší filozofií.
Na začítku jste měli údajně problémy se samotnou registrací vaší značky.
Chtěli jsme založit Life is Porno jako společnost s ručením omezeným. Městský soud nám poslal čtyřstránkové vyjádření, v němž mimo jiné stálo, že život není pornografie, ale ohraničené období od početí do smrti. Vlastně na základě tohoto zákazu jsme vymysleli název naší firmy Forbidden. S tím pracujeme i nadále – v pražských Holešovicích máme nejbarevnější galerii na světě Forbidden Spot a s manželkou Ivonou děláme ještě pop-up večeře Forbidden Taste.
Ve Forbidden Spotu jste představili mimo jiné výstavu kolekce unikátních 365 kšiltovek, které namaloval umělec Dian. Jaký je smysl tohoto konceptu?
Bereme to tak trochu jako soukromý crowdfunding. Koupí kšiltovky náš zákazník podporuje náš růst do zahraničí. Každý kus je unikátní a spíše než každodenní oblečení je to umění. Lidé, kteří si kšiltovky koupí, ani netuší, jaká jim nakonec přijde. Současně kolem značky vznikla komunita, která si kšiltovky vyměňuje. Celou kolekci neprodáváme jednorázově, ale vždy po devadesáti kusech.
Z výstavy vzniklo i několik videí. Nakolik je pro váš byznys zásadní digitální marketing?
Jsme generace, pro kterou je digitální komunikace přirozená. Zastávám názor, že nejdřív musíte něco znamenat v off-line světě a až pak to můžete přetavit efektivně do on-linu. Neděláme byznys, který by byl virtuální. Na samotnou výstavu přišlo do Forbidden Spotu třeba 600 lidi. Ale jejich zážitek chci samozřejmě zprostředkovat i dalším desítkám tisícům digitálně.
Projekty okolo značky se staví do opozice vůči zavedeným pořádkům. Máš to tak programově?
Je to pro mě přirozená poloha. Pravděpodobně to tak mám po tátovi. Běžný obchod nás nebavil, tak oblečení prodáváme v „obýváku“ z osmdesátých let přímo ve Forbidden spotu. Nebavily nás ani obyčejné restaurace, tak jsme lidi v rámci Forbidden Taste nechali večeřet třeba ve skateparku, trafostanici obchodu Kare Design či v prostoru Pragovky.
Martin „Tino“ Hrnčiar
Byznysové zkušenosti sbírá už od sedmnácti let, kdy založil první slovenský e-shop se skateboardovou módou a vybavením. Šest let pracoval ve firmě Red Bull, z toho necelé tři roky přímo v centrále v Salzburgu. Před pěti lety se přestěhoval do Prahy, kde společně s umělcem Dianem založil značku Life is Porno. S manželkou Ivonou připravuje také koncept večeří Forbidden Taste, který své hosty nechává jíst v atypických destinacích.
