Na první pohled by si populární pořad nemohl přát horší reklamu. Anebo si ji naopak přál? Máte pocit, že jsem se zbláznil? Nebo přistoupíte na to, že už i v Česku se začala využívat ve světě celkem běžná PR metoda public disgrace neboli negativní reklama? Vždyť přece každá mediální zmínka zvyšuje povědomí o značce, zvlášť když je s příběhem a dobrým koncem. A ten nám producenti pořadu i televize Prima nakonec nabídli. Ale každá ze stran trošku po svém.
Pojďme se podívat na fakta. YouTube kanál pořadu sleduje pár desítek tisíc uživatelů, jednotlivá videa mají sledovanost v průměru kolem 20 tisíc diváků, jen ta opravdu nejlepší atakují hranici 100 tisíc zhlédnutí.
Kolik myslíte, že vidělo nezkrácenou verzi pořadu s panem Jiřím Bradym a umělci protestujícími proti dění na Pražském hradě? 750 tisíc – a toto číslo stále roste. Rozhovor s panem Bradym a ministrem Danielem Hermanem zhlédlo téměř 300 tisíc uživatelů a i další videa z posledních dílů pořadu vykazují násobky obvyklých čísel. To dokazuje, kdo na kauze neodvysílaného pořadu vydělal. Zvlášť když producenti byli těmi hodnými, kteří nakonec celý pořad odvysílali.
Vydělat na tom mohla i Prima, nebýt ovšem jejího neobratného vyjadřování. Změny výpovědí a odvysílání pořadu až po jeho zveřejnění na internetu rovná se komunikační porážce. Prima přitom měla všechny trumfy v ruce nebo – chcete-li – na papíře. Ve smlouvě s producenty pořadu totiž měla klauzuli, že pořad musí být jako první odvysílán na jejích obrazovkách. Pod tlakem ale vybídla producenty, aby pořad umístili předčasně na YouTube kanál. Nemohla se pak divit, že zpětné odvysílání zkrácené verze, které už dávno viselo na internetu, zhlédl průměrný počet diváků.
Být premiéra na Primě, bez ohledu na jednodenní zpoždění, pořad by měl násobně vyšší sledovanost a Prima by byla hrdinou, který nakonec strachu z cenzury odolal. Takto to vypadá, že jí už nic jiného nezbývalo.
Richard Valoušek, PR manager, Geometry Global
