Říká se o něm, že nadabuje každého mladého muže pod třicet. Ale klidně i ty starší. Jeho entuziastickým mladistvým hlasem už léta mluví moderátor populárního Top Gearu Richard Hammond, je výhradním dabérem Colina Farrella nebo Chrise Rocka. Zejména v komerčních televizích je ho slyšet téměř pořád. Ale zároveň je skutečně dobrý dabér. Jak vidí současný dabing jeden z nejobsazovanějších českých herců Filip Švarc?
Jak se člověk stane dabérem?
V první řadě se většinou stanete hercem. Dabing je náročná a specifická, ale regulérní herecká disciplína. Je to něco jiného než jevištní herectví a zdaleka ne každý vynikající jevištní herec bude výborný dabér a obráceně. Člověk může být fantastický ve studiu, ale vyleze na jeviště a je úplné dřevo. To je třeba můj případ. Tak na něj nelezu.
Začínal jste jako dětský herec…
Od dětství jsem se nechtěl stát ničím jiným než hercem. Takže jsem ve čtrnácti šel na konzervatoř, na obor hudebně dramatický, jehož hlavními předměty jsou herectví a zpěv.
Jak vám šlo zpívání?
Mám hudební sluch a 15 let jsem hrál na klavír. Ale při zpěvu mám strašnou trému. S herectvím mám zkušenosti, vím, že kdyby k něčemu došlo, dokážu se z toho dostat. Ale při zpěvu to takhle nemám.
Měl jste nějakého mentora, který vás nasměroval nebo objevil potenciál vašeho hlasu?
Naopak. Během konzervatoře jsem mutoval. A můj hlas je charakteristický, není herecký úplně na první poslech. Takže mi celou dobu na konzervatoři říkali, že dělat s tímhle hlasem herectví bude problém.
Kdy došlo k tomu zlomu a uvědomil jste si, že asi nebudete velký jevištní herec, ale…
To jsem si neuvědomil nikdy, já na to pořád ještě čekám!
Určitě to ještě přijde. Ale jak jste se dostal k tomu dabingu?
Dabing jako takový se na škole neučil. Na to, jak se to dělá, si každý musel přijít sám. Ale na škole jsme si k němu „čuchli“, mě to bavilo a docela mi to šlo. Hlavně si pamatuju, že když jsem přišel poprvé do studia, za celý film jsem řekl asi tři věty, ale domů jsem se vrátil úplně zničený, jako bych vyfáral z dolu. Vynervovaný, protože jsem měl strašnou trému z toho, že tam jsou samí ostřílení dabéři. Nikoho z nich jsem neznal osobně, ale znal jsem ty hlasy. A strašně jsem nechtěl, aby na mně poznali, že jsem to nikdy nedělal. To bylo před 21 lety.
Jaký je rozdíl mezi jevištním a dabingovým herectvím?
Dabingové herectví, to jste řekl správně! Takže ten zásadní rozdíl je v naprostém omezení hereckých výrazových prostředků. Protože zatímco na jevišti máte k dispozici mimiku, gesta a hlas, v dabingu máte k dispozici jenom hlas, nic víc. Navíc to nemůžete hrát úplně po svém, protože už to hrál někdo před vámi. Snažíte se přetlumočit emoci, kterou on chtěl předat, do češtiny.
Co dělá z člověka dobrého dabéra?
Musíte mít nějaké předpoklady, talent a ten rozvíjet praxí. Rozhodně důležitá je schopnost koncentrace. Dabing je rychlá záležitost, musíte vnímat hodně věcí najednou. Před sebou máte text, který máte říkat, na obrazovce před vámi běží děj, ve sluchátkách slyšíte originální zvuk. Takže slyšíte, vidíte, čtete a do toho to musíte říkat. Tohle všechno musíte zkoordinovat a ještě do toho vložit prožitek herectví. Ať mi nikdo neříká, že dabing je jen čtení.
Jak je dabing placený?
Rozhodně se tím dá uživit. Je to jako jakákoliv jiná práce, kde je člověk odkázaný jenom sám na sebe, je na volné noze. A jak se říká, život člověka na volné noze je život mezi Rolls-Roycem a popelnicí. Já jsem sám sobě agentem. Takže jsem vlastním pánem, ale zároveň jsem závislý na tom, jestli mi někdo dá práci. Ale taky namlouvám reklamy, moderuju reality show, golfové turnaje. Tím už si dnes vydělám víc. Je pravda, že ty ostatní věci dělám, protože jsem známý z dabingu.
Jak funguje systém, ve kterém se pohybujete?
Jsou v něm zadavatelé – televize, kino a home video distributoři -, dabingová studia a herci. Dabingové studio dostane od zadavatele práci a zadá ji režisérovi. Mezitím jdou filmy na překlad a úpravu dialogů. Tu dělá často režisér, což je ideální. Režisér do jisté míry vybírá i herce, zakázka ale často přijde s požadavky na to, koho chce zadavatel v obsazení mít. Produkce vyrobí natáčecí plán a pozve herce. Pro herce je směrodatný počet replik, tedy počet promluv postavy ve filmu. Hlavní role v celovečerním filmu může mít replik 180 nebo taky 750. Od toho se odvíjí čas, který strávím ve studiu.
Jak často máte pocit, že na práci nemáte dost času?
Já ten pocit nemívám, na svou práci mám tolik času, kolik potřebuju. Spíš mám pocit, že ostatní profese – překladatel nebo úpravce dialogů – na ni mívají času málo.
Jste placený podle času, který strávíte ve studiu, počtu replik, nebo…
Podle toho, co si domluvím. Celá situace, která v dabingu vznikla před dvěma lety, byla zapříčiněna způsobem honorování. Některá studia mají tendenci platit za čas. Máte pořád možnost zeptat se, jak dlouho tam budete a kolik za to dostanete. A můžete říct, že to dělat nechcete. Pokud se nedomluvíme, není v tom žádná zlá krev, třeba to vyjde příště.
Ale v branži ta „zlá krev“ pořád je.
Teď už to není tak vyhrocené, jak bylo. Čas je v tomhle milosrdný. Před několika lety na setkání Herecké asociace jsme si řekli, že situace v dabingu začíná být neúnosná. Že způsob odměňování a práce jde směrem, který se nám nelíbí. V tom jsme byli všichni zajedno. K rozdělení došlo, když jsme se bavili o tom, co uděláme. Víc o tom nechci mluvit. Je to složité a nikdy není dost prostoru vyslechnout všechny názory.
Váš názor na řešení?
Já si jsem sám svým agentem a vyjednávám si své vlastní podmínky. To je jediné řešení. Kdo v takovéto pozici není, měl by se snažit do ní dostat.
Zahrajete i sebevětšího padoucha?
Taky. Na tom nic není. Je to postava.
Jaká byla nejabsurdnější postava, kterou jste daboval? Kdy se to nejvíc rozcházelo s Filipem Švarcem jako člověkem?
Když jsem daboval penis. Vážně, v jedné německé komedii hlavní hrdina promlouval ke svému penisu a on mu odpovídal. Byla to super práce. Nikdy nebyl vidět, jenom mluvil.
Máte nějakou vysněnou postavu nebo sérii, kterou byste chtěl dělat?
Ne. Může se stát, že uvidím v kině něco, co bych chtěl dělat. Ale to se bude do dvou tří měsíců dabovat a mně se ten sen buď splní, nebo rozplyne. Takže žádný dlouhodobý nemám.
Znamená pro dabingového herce nějaký přínos současný trend quality TV?
Je to stejné jako každá jiná práce. My neodflákneme ani ten nejblbější céčkový film. Jak bych ho měl odfláknout? Nemůžu říkat jenom sudé věty nebo vynechávat slova. A režisér mě nenechá udělat nesynchronní dabing.
Můžete ovlivnit, co říkáte?
Samozřejmě. Je to běžná součást práce. Dělá se toho tolik, lidé chybují. Pokud na to jako herec upozorním, ještě jsem se nesetkal s tím, že bychom to neopravili.
Máte nějaký vzor?
Vzor ne, ale je samozřejmě spousta lidí, které rád poslouchám. Lidé s pěknými hlasy, který já nemám. Třeba Pavel Rímský.
Chtěl jsem s vámi mluvit, protože si myslím, že jste skutečně dobrý dabér. Máte skvělý hlas, Richard Hammond patří jenom vám. Na druhou stranu si pamatuji, že Aleš Háma už před lety někde řekl, že by byl hodně rád, kdyby jeden jeho kolega ze školy daboval méně, protože je ho všude už prostě moc. Nikoho nejmenoval, ale já jsem byl okamžitě přesvědčený, že neměl na mysli nikoho jiného než vás. Chodili jste spolu do školy?
Chodili. Přiznávám, že prvních deset let jsem to opravdu „honil“. Práce byla na prvním místě, víkend nevíkend. U komediantů přece vždycky platilo, že kšeft je posvátný a jediná omluvenka je hrob. Ale dnes už to tak nemám, víkendy se snažím držet volné. Asi před sedmi lety jsem propadl golfu, a když mám něco domluveno, odmítám i práci. Pokud to není něco zásadního: dobrý kšeft, věc, kterou je třeba dotočit, nebo herec, kterého dělávám pravidelně.
Koho dabujete pravidelně?
Kromě moderátora Richarda Hammonda dělám Colina Farrella, Chrise Rocka nebo Ashtona Kutchera. Není to nijak závazné, ale režiséři nebo zadavatelé se zavedené obsazení snaží dodržovat.
Velká studia to dokonce i vyžadují.
Ano, to je pravda. Ale nemusí na to být čas.
Je pravda, že herci se nemusí ani potkat?
Ano, technologie se radikálně proměnily. Umožňují pracovat rychleji a efektivněji a v lecčem mohou herci i pomoci. Když se dřív točila náročná scéna ve dvou a jeden to zkazil, museli se oba vrátit třeba o čtyři stránky, protože tam nebylo místo na střih. Dnes je každý herec ve vlastní stopě, v počítačích jsou zvukaři schopni nastřihnout prakticky cokoliv, od každé scény se dá udělat několik „jetí“ a pak je porovnat a prostříhat mezi sebou. Ale na druhou stranu se všechno hrozně zrychlilo, což ne každému vyhovuje. A produkce to vědí a počítají s tím. Hlavní roli ve filmu netočím sedm hodin, ale můžu ji mít hotovou za hodinu a půl.
Takže dabing skutečně už není, co býval?
Není. Ale není horší, je jiný. V té takzvané zlaté éře dabingu – když pan Filipovský daboval Louise de Funese – byla úplně jiná doba. Česká televize točila jeden film za čtvrt roku. Dnes se točí deset filmů denně. Je víc televizí, jsou tady videodistributoři, je jiná doba. A na dabing jsou jiné nároky. Ale úplně nejzásadnější je přístup k originálu. Ten jsme před 20 lety neměli. Před lety nikdo nevěděl, jak zní de Funes v originále, všichni znali jenom Filipovského. Proto to bylo legendární. Dnes všichni fandové vidí film nejdřív v originále a jakýkoliv dabing jim přijde když ne špatný, tak určitě jiný. Takhle to prostě je.
A vy sám dáváte přednost čemu?
Originálu. Ano, mám nejraději filmy v původním znění s titulky.
Ale prý roste počet filmů, které se dabují i pro kina.
Po revoluci kinodabing prakticky zmizel, všechno se dávalo jenom s titulky. Pak se ukázalo, že dětské a animované filmy je dobré dabovat, protože jsou pro cílovou skupinu, která neumí, nemůže nebo nechce číst. I současná vlna superhrdinských filmů, které jsou pro děti, teenagery i dospělé, se kompletně dabuje. Zrovna v kině je možnost volby ideální. Podle mě by byla ideální možnost volby i v televizi. Skončila by tak ta věčná diskuse, jestli dabing ano, či ne nebo jestli bychom uměli všichni perfektně anglicky.
A byli bychom na tom s angličtinou lépe?
Ne. Pasivní sledování filmu v angličtině vás aktivně mluvit nenaučí. Všude kromě severských zemí se dabuje.
Jaké typy zakázek máte nejraději?
Já dělám všechno na 100 procent. Krásný film do kin asi budeme dělat o něco déle než tureckou telenovelu. Bude na něj víc času i peněz. Ale můj výkon bude pořád stoprocentní.
Filip Švarc
Bývalý dětský herec, na svou profesionální kariéru se připravoval na Pražské konzervatoři. 12 let moderoval na Fajn rádiu, šest let z toho ranní show. V současnosti patří k nejobsazovanějším dabingovým hercům. Jeho mladistvě znějící hlas uslyšíte hlavně v komerčních televizích. Za svou prací si neochvějně stojí. „Krásný film do kin asi budeme dělat o něco déle než tureckou telenovelu. Bude na něj víc času i peněz. Ale můj výkon bude pořád stoprocentní,“ říká.
Herec Filip Švarc dabuje už více než dvě desetiletí. „Zejména prvních deset let jsem to opravdu honil. Práce byla svatá,“ přiznává.
Foto: Matej Slávik
