Není novinkou, že se Evropská komise pokouší najít cestu, jak pomoci Evropanům lépe se na internetu zorientovat. Její návrhy jsou však často motivovány strachem z nového a neznalostí digitálního světa. Aktuální debaty k tzv. on-line platformám toho budiž důkazem.
I když Evropské komisi primárně jde o transparentnost (např. u řazení výsledků vyhledávání, zobrazování reklamy, nakládání s informacemi nebo u vztahů mezi službami a dodavateli), prostor pro ni vymezuje netransparentní definicí platforem samotných.
Přestože by se mohlo zdát, že jde pouze o problematiku vyhledávačů či srovnávačů, internetový byznys bystří uši. Vágnost definice on-line platforem totiž zahrnuje de facto všechny druhy moderních digitálních služeb: od vyhledávačů a on-line aplikací přes srovnávače cen, sociální sítě a služby nabízející audiovizuální obsah až po platební systémy, mapy, katalogy firem či elektronická tržiště. Stěžejní otázkou tedy není, jaké digitální služby mezi on-line platformy patří, ale které do ní nespadají.
Zájem komise o transparentní služby na internetu je legitimní. Jak to však s regulacemi bývá, i sebelepší záměr může zhatit nevhodný přístup či provedení. Snaha pojmout různorodé digitální služby plošně jedním přístupem bez znalosti jejich reálného technického fungování je už z podstaty odsouzena k nezdaru. Digitální služby jsou navíc již dnes předmětem značné národní i evropské regulace.
Pokud chce mít komise na paměti rozvoj inovativních služeb a podporu konkurenceschopnosti evropských firem, nesmí se na digitální služby dívat optikou hrozby. Měla by podporovat přínosy, které digitální služby mají pro ekonomiku i běžné uživatele. Komise by rovněž měla upustit od snahy regulovat vznikající digitální služby ještě dříve, než si dokážou ověřit vlastní životaschopnost na trhu. V neposlední řadě musí komise prosazovat kroky k posílení digitálních znalostí a dovedností evropských uživatelů.
Libor Manda, manažer pro kontakt se státní správou, Seznam.cz