Ředitel programu České televize Milan Fridrich je v otázce budoucnosti televize optimistou. „Televize je sama o sobě tak trochu nesmrtelná,“ prorokuje.
V červnu jste se stal viceprezidentem Televizního výboru pro strategický rozvoj Evropské vysílací unie. Co tento post obnáší?
Média čelí největší revoluci ve své historii, mění se platformy, vznikají nové distribuční sítě pro obsah. Mluví se o tom, že po neolitické revoluci a průmyslové revoluci přišla revoluce digitální. Veřejná služba je v tom procesu významným hráčem, ale zároveň musí citlivě reagovat, vnímat měnící se realitu a adaptovat se. „Televizní výbor“ EBU je volený na dva roky a analyzuje trhy členských zemí EBU, shromažďuje informace a doporučení, jež mají médiím pomáhat v transformaci na novou realitu, analyzuje legislativu z pohledu vysílatelů. Sdílení zkušeností je v dnešním, rychle se měnícím světě klíčový faktor. V rámci výboru se scházíme čtyřikrát ročně za účasti manažerů z centrály EBU a každý měsíc máme videokonferenci.
Jaká je pozice ČT v rámci EBU? Jak je televize vnímána na půdě organizace?
ČT je vnímaná jako progresivní a aktivní televize. V posledních letech se aktivity ČT v rámci EBU zmnohonásobily. Generální ředitel Petr Dvořák je členem výkonného představenstva EBU, což je nejvyšší exekutivní orgán. Mě nyní zvolili do Televizního výboru, Petr Vítek je zase členem Technické komise. O postavení ČT svědčí i to, že jsme v Praze pořádali letos v červnu valné shromáždění EBU, Eurovizní soutěž mladých tanečníků v Plzni, loni zase světový summit médií a novinářů NewsExchange a News Assembly. ČT byla první členskou televizí EBU, která pozvala expertní skupinu ke strategické studii o tom, jak efektivně a v jakém rozsahu a kvalitě plní veřejnou službu. Zpráva vyzněla pozitivně. Rozjely se i koprodukce – se Slovenskem, Německem, Francií, Polskem – a další jsou ve hře, třeba s Chorvatskem a Rakouskem.
Může televizi ohrožovat obsah na internetu?
Ta otázka má více rovin. Internet jako úložiště zmnohonásobil distribuci informací a zábavy, mění chování lidí jako zákazníků, změnil komunikaci a nyní zasíťovává planetu. Internet a technologie demokratizovaly lidskou tvořivost. Internet z velké části řídí dominantní platformy, jako je Google, Facebook, YouTube, Amazon, Apple. Základní pohyb je o platformách. Televize je rovněž platforma a síť, která existuje stále i v jiné realitě, protože se jinak šíří a koncový nástroj je televizor, i když už ne zcela, rozdíly se stírají. Odpověď zní: pro televizi je rozhodující obsah a smysluplná distribuce. Skládat program do denních pásem souvisí s lidskými stereotypy vnímání času, rytmů činnosti – práce, škola, jídlo, zábava a spánek. A také to souvisí s potřebou společně sdílené zkušenosti. Televize má vypracovaný obchodní model na nákladné projekty. Když máte seriál za 100 milionů korun, jak jej distribuovat, aby se peníze vrátily v malé zemi? Mýtem je tvrzení, že mladí lidé se naučili žít v digitálním světě a televizi už potřebovat nebudou. V ČT máme zkušenost, že pokud nějaký pořad je kvalitní, najdou si jej i devatenáctiletí studenti. To, co se mění, není odchod lidí od televize, ale spíše proměna konzumace spočívající v multiscreeningu. Televize je sama o sobě tak trochu nesmrtelná.
Reflektuje program ČT potřeby diváka?
To je jejím základním posláním a musí to dělat tak, aby uspokojovala potřeby různých diváckých skupin. Česká společnost je strukturovaná, existují rozdílné typy lidí, různě vzdělaní, sociálně ukotvení, roli hraje i region, kde žijí, a věk. Nová tvorba zohledňuje témata a svobodu tvůrce, ale bere v úvahu i tyto faktory z hlediska nasazení. Televize je jiná než rychloobrátková média v čele s tiskem, která si nemohou dovolit dvakrát otisknout tentýž text. Televize vypráví příběhy, pracuje s archetypy a vrací jim znovu život. Pro televizi se silnou a kvalitou prověřenou tradicí platí, že třikrát reprízovat seriál během šesti let je možné. Staré báje si lidé vyprávěli celý život a nacházeli v nich různé vrstvy ponaučení. Stejné archetypy jsou v části televizní produkce.
Není té recyklace příliš? ČT reprízuje letos v létě Malý pitaval z velkého města, Dobrou vodu nebo Velké sedlo. Všechno díla stará kolem třiceti let.
Zaprvé je letní sezona a ta s sebou nese větší míru repríz. Letos připomínáme 30 let od úmrtí Jaroslava Dietla, a tak se vrací jak Pitaval, tak Nemocnice na kraji města. Pitaval má u mladších diváků 15-54 pravidelně nejvyšší sledovanost. Samozřejmě by bylo ideální mít premiéry i na léto, ale to není reálné. Tvorba je nákladná a nejsme schopni novými výpravnějšími dramatickými díly, což se u ČT očekává, pokrýt ani všechny všední dny na jaře nebo na podzim. Miliarda je v tištěných médiích extrémní suma, ale v televizní branži je to tak osm až deset 13dílných seriálů. A ani jeden z nich navíc nebude mít výpravu jako dánsko-švédský Most. Když reprízujeme, tak reprízujeme ne proto, že chceme, ale protože musíme.
Pokud se v minulých letech natočilo šest až sedm seriálů ročně, tak musí mít televize v archivu přece novější seriály než notoricky známý Pitaval.
Šest nebo sedm seriálů se nikdy netočilo. Investice do programu a dramatické tvorby zvláště se strategicky ukotvila až s příchodem Petra Dvořáka do funkce (2011, pozn. redakce). Předtím se točily třeba dva až tři seriály ročně. K tomu připočtěte, že ne vše je tak úspěšné a silné, že to má smysl reprízovat. A zbytek ČT samozřejmě vysílá.
Vychováte si tedy mladší diváky mimo ČT1?
Déčko tak určitě činí s dětským divákem, ale jinak se kanály liší zaměřením obsahu a žánry, nikoliv tím, že by se zaměřovaly na mladší nebo starší publikum. I když za poslední tři roky se zvýšil počet lidí mezi 25. a 40. rokem, kteří sledují ČT. Profil diváka ČT byl před deseti lety mnohem starší. Pro mladší publikum se objevují nové tváře v čele s Jakubem Vágnerem. S youtubery soutěžit nechceme ani nemůžeme. Není to role ČT. Kdo hledá jiný způsob mediálního „nabažení“, ten si jej najde jinde.
Na jaře způsobila mediální bouři dokureality Dovolená v Protektorátu. Jak ji hodnotíte?
Dovolená v Protektorátu byl odvážný pokus o nový žánr, v zahraničí velmi populární – tzv. historickou docureality. Přinesl pozitivní i negativní reakce. Nizozemská televize nyní dokonce jedná s ČT o licenci na tento formát. Zcela určitě se těmto novým žánrům chceme věnovat i do budoucna, včetně historické docureality.
V létě jste připomněli výročí upálení Jana Husa prostřednictvím třídílného filmu. Uspěl?
Z pohledu diváků i odborné kritiky převažují pozitiva a projekt byl úspěšný. Je skvělé, že šlo o mezinárodní koprodukci s Arte. Sledovanost odpovídala náročnosti díla. Osobnost Jana Husa není snadno vysvětlitelná. Pokud se chcete co nejvěrněji přiblížit historické skutečnosti, platí, že to nebudete mít jednoduché, trilogie Jiřího Svobody to zvládla úctyhodně. Byla natočena, aby odpovídala tomu, jak se dnes historická díla točí, jako explikační a objasňující jednání aktérů. Trendem je úbytek akčních scén ve prospěch do detailů vyšperkovaných dialogů. Podívejte se na W. od Olivera Stona nebo na Spielbergova Lincolna. Jan Hus snese toto srovnání. text Vladan Vaněk
Milan Fridrich, ředitel programu České televize
Kariéra vystudovaného filozofa je neodmyslitelně spjatá s Bruselem. V tomto městě byl prvním stálým reportérem Českého rozhlasu, později ve stejné funkci pokračoval i pro Hospodářské noviny. Posledních deset let působí Fridrich v České televizi. Byl ředitelem zpravodajství, šéfeditorem ČT24 i výkonným ředitelem nových médií. Od roku 2011 je ředitelem programu.
