Dostat svůj produkt na titulní stranu New York Times je snem mnoha píáristů. České televizi se to s pořadem Dovolená v protektorátu podařilo. Producenti v něm sedm členů jedné rodiny umístili do prostředí horské vesnice za protektorátu Čechy a Morava.
Jenže podle amerického deníku pořad svým zasazením do období druhé světové války překračuje hranice dobrého vkusu. V podobném duchu o Dovolené v protektorátu mluvil ve svém pořadu i britský komik John Oliver nebo deník The Times of Israel.
Mix žánrů
„Mluví o tom jako o reality show, to je povrchní novinařina. Mám pocit, že informátoři New York Times ten pořad vůbec neviděli,“ myslí si kreativní ředitel agentury Elite Solutions Vilém Rubeš, který seriál sleduje.
Ani Česká televize ovšem podle něj nepřistoupila šťastně k představení pořadu ani k uchopení samotného formátu. „Je to mixáž, něco mezi dokudramatem, podivnou reality a edukativní show. Projevuje se určitá nezkušenost s novým formátem. U mě ale mají body za snahu, že neustrnuli u těch stávajících.“
Podobně vidí situaci i mediální analytik Milan Šmíd. „Veřejnoprávní televize má právo experimentu, i když se ne všechno povede. Do toho by žádná soukromá televize nešla.“
Česká televize připisuje velkou mediální reakci zahraničních médií i tomu, že formát living history TV (do kterého sama pořad zasazuje) není součástí mainstreamové produkce jako reality show.
„Jelikož někteří novináři neměli možnost Dovolenou v protektorátu zhlédnout, nezohlednili ty zásadní parametry, ve kterých se obě formy liší,“ vysvětluje tisková mluvčí ČT Alžběta Plívová. Sama ovšem přiznává rezervy na straně televize při představování programu. „V komunikaci lze vždy nalézt mnoho dílčích věcí, které by bylo možné udělat lépe, zejména při zavádění nových formátů.“
Product placement i na Dovolené
Autorka projektu Zora Cejnková v internetové televizi DVTV odmítla, že by šlo o reality show. Ta podle ní vypadá jinak: „Jde jenom o to, co nejvíce prodat toho sponzora, který potom vyplácí finální výhru.“
Jenže svého sponzora netají ani Dovolená v protektorátu, právě naopak. Soutěžící rodina v případě úspěšného splnění všech úkolů dostane milion korun v podobě zlatých mincí. Výhru zajišťuje akciová společnost Česká mincovna – jedna ze dvou soukromých firem, které pro stát obstarávají ražbu české měny. Mimoto prodává i různé pamětní či sběratelské mince.
Do pražské prodejny České mincovny přichází soutěžící rodina v prvním dílu, kde jí obchodní ředitel firmy představuje potenciální výhru. Na začátku každé části seriálu se ve světnici na stole objevuje dopis, který podle vypravěče soutěžící rodině oznamuje, že splnila úkoly z minulého týdne a „získává další zlaté mince od České mincovny z Jablonce nad Nisou“. Na internetové stránce pořadu mohou její návštěvníci při hlasování o nejoblíbenějšího člena rodiny získat ceny od České mincovny.
„Ten product placement je tam docela tvrdý,“ myslí si Vilém Rubeš. „Chápu, že to nevznikalo snadno, ale ta nevyhraněnost vede k tomu, že spousta lidí nechápe, co se tam děje.“
Jaký dopad vlastně může mít spojení s hojně diskutovaným pořadem na značku České mincovny? „Na bázi byznysu jim to neuškodí, ani jim to ale nijak nepomůže,“ myslí si Rubeš. „Kdo může být kromě státu jejich cílovou skupinou?“
Kreativní ředitel agentury Konektor Martin Charvát předpokládá, že product placement bude pro mincovnu pozitivní. „Jsou v lepším postavení, přidali se k veřejnoprávní televizi.“ Pořad bude mít podle Charváta naopak negativní dopad na Českou televizi, protože je pro veřejnoprávní televizi za hranou. Tisková mluvčí České televize tvrdí opak.
O formát prý projevila zájem jistá televize ze západní Evropy, její jméno ale kvůli začínajícímu jednání nechtěla prozradit.
Dá se dnes zprostředkovat atmosféra protektorátu, když účastníkům nejde o život?
Tvůrci pořad situovali do beskydské vesnice Staré Hamry nedaleko hranic se Slovenskem.
