Jen stěží si lze představit statičtější reklamu, než je velký venkovní plakát. Nedá se na něj kliknout, nemluví, nehýbe se, nejde ho sbalit do tašky v podobě zadní strany časopisu – jediné, co s ním lze udělat, je projít kolem. Myslet si ovšem, že outdoorová kvůli tomu „stojí“ i obrazně, by bylo velkým omylem. Ve venkovní reklamě se totiž dějí velké i malé věci. Doslova. Tak třeba Ogilvy & Mather postavila v Berlíně cosi jako eurobacklight, na kterém se ovšem neposouvá reklama, nýbrž lezecká stěna pro všechny kolemjdoucí. Na opačné straně zeměkoule se v australských městech objevily minibillboardy pod lavičkami autobusových zastávek či na odpadkových koších nápaditě promující film Ant-Man, tedy Mravenčí muž. Lidé se u nich fotí, sdílejí si je na sítích a z jinak statické reklamy se rázem stává reklama živá. Živo je v outdooru i jinde. V Česku probíhá dlouho připravované měření Impact, které vyvolává širokou debatu. Její část mezi představiteli BigBoardu a JCDecaux si můžete přečíst i na následujících stránkách.
