Před pár lety jsem si všiml reklamy na 3D televizi, která tvrdila, že tahle nová generace už vůbec nebliká. Podobný přístroj jsem neměl, takže jsem si domyslel, že všechny předchozí tedy asi blikaly a že bych si na to měl dát pozor, kdybych ji kupoval. Tou dobou 3D televize frčely, a tak jsem ani nepochyboval o tom, zda je 3D něco, co bych třeba i nechtěl.
Přes letošní prázdniny jsem dostal úkol, abych jedné velké společnosti pomohl vyladit její výběrové řízení. Šlo jim o to, aby byl tendr v souladu se současnými trendy. Firma se hodně mění, má úplně nové procesy, přístupy, názvosloví i organizační strukturu, tak stojí za to se podívat na trhu, kdo je na tuhle změnu připravený a kdo může pomoci zavést a podpořit všechny ty krásné pojmy, které by dnes neměly chybět v žádné trendy prezentaci –od agility přes interdisciplinaritu až po datově podloženou zákaznickou zkušenost. Opravdu jsem to ocenil, byl to poměrně vzácný úkaz pokory a snahy se opravdu měnit.
Svět se teď celkově hodně mění (tedy říká se to) a jsou tady úplně nové služby a nová, zcela odlišná řešení. Původní dodavatelé jsou už „out“. Nejsou přeci tak flexibilní, jsou drazí, přidaná hodnota je jinde. Objevují se noví hráči, přeskupuje se know‑how do jiných oblastí, k jiným subjektům. Poradenské firmy kupují kreativní studia a nabízejí překvapivé možnosti řešení. Velcí hráči se spojují a nabízejí mnohem širší koktejly služeb, přináší to zcela nové výhody a synergie napříč odvětvími i disciplínami. Navíc díky technologickým řešením si mohou všichni zachovat svou flexibilitu. Všechno by to mělo krásně zapadnout do úplně nových procesů a přístupů u zadavatelů.
Na trhu se ozývají výkřiky stejné, jako to bylo u té 3D televize. Zadavatelé tvrdí: chceme, změnu, jiný přístup, být více trendy, přinášet něco nového. A k tomu všemu vám dáme jasné, přesné zadání, co od vás chceme, a nebudete nám připravovat nic navíc. Za vaši odbornost a dobrou práci rádi zaplatíme. Budeme po vás chtít inspiraci a řešit návaznosti i mimo hlavní oblast zájmu.
Proti tomu agentury zase tvrdí: U nás uvidíte stejné lidi během spolupráce i během tendru. I když jsme velcí, jsme flexibilní a vyjdeme vstříc, vzděláváme se a ke všemu jasně poznáte, za co platíte. Máme spousty nových řešení, máme zkušenosti, „nachytřujeme se“ v zahraničí.
Potíž je v tom, že to není pravda. Svět zadavatelů není sofistikovanější, postavený na datech, optimalizovaný, digitalizovaný a „agilizovaný“. Zadavatelé stále nemají vizi, stále stejně zoufale nevědí. Synergie jsou většinou jen na slidech. Zadavatelé se vlastně bojí jakékoliv skutečné změny, přešlapují na místě a raději řeší dílčí problémy, konejší centrály, ukazují aktivitu, co nic nepřináší, ale vypadá to, že se něco děje. Přitom často ani neznají svého největšího zákazníka.
Staré marketingové pravidlo říká, že klient nechce to nejlepší možné řešení. Jen si chce být jistý, že neudělá svým rozhodnutím nějakou chybu. To platí stále a celkový pokrok to brzdí. Dodavatelé nová řešení většinou nepřinášejí, protože to moc neumějí, nebo vědí, že to nemá cenu a stačí víceméně recyklovat to, co se říká všude. Ono na to nakonec stejně nedojde, protože je to moc složité, nové nebo se ukáže, že by se do zásadních změn muselo zapojit víc oddělení nebo nalít víc peněz. Navíc, dost často stačí něco lokalizovat, použít nový trendy kanál nebo řešit cool influencera. Skutečný vliv se řešit nemusí, stačí ukázat, že se věci dělají jinak.
Polovina změn se ve firmách nepovede, protože si to zaměstnanci prostě nepřejí, protože nechtějí, aby se věci měnily. Proto jsou procesy a služby stále ve stejných kruzích – garážovky jsou sice flexibilní, ale neumějí systémy, a velcí hráči jsou stále neefektivní a pomalí. Nabízejí se světlé zítřky, ale nic z toho nakonec není. V principu se za pár let jen pousmějeme tomu, že sice se tvrdilo, že je skvělé dívat se na 3D televizi a ještě lepší na takovou, která nebliká, ale v principu se stejně díváme jen na seriály, které se ve 3D prostě nedělají
