Když se počet pořadů, které ve svém názvu obsahují odkaz na jméno a příjmení šéfa televize, mediálky a také trollí farmy, jak před pár měsíci sám přiznal, rozrostl tak, že už je dokáže vyjmenovat snad jen on sám, a jeho příjmení v podobě názvu časopisu naplno rozkvetlo ze skromného „S“, napínavě jsme čekali, co přijde dál. A ejhle, do „království Soukup“ přichází „princ Jiří“ z nedalekého Hradu.
Dál už to není pohádka a my pravděpodobně brzy uvidíme, jestli Jiří Ovčáček se svým novým pořadem dokáže nasadit ještě vyšší oběžnou dráhou kolem základních pravidel oboru Public Relations. Jestliže dosud „jen“ reálně vystupoval jako politik a vytvářel politickou agitku a k tomu si vyzkoušel facebookovou OVTV, která naposledy něco sdělila světu po loňské prezidentské volbě a aktuálně ji sleduje 861 lidí, teď míří dál. Třeba se Jiří Ovčáček v barrandovské adaptaci inspiruje koncepty různých firemních vysílání od videorozhovorů umísťovaných od intranetu přes LinkedIn až po živé vysílání na Facebooku a najde se v nich.
Osoba hradního ředitele komunikace se totiž stále více proměňuje v čistokrevného „šoumena“ a je možné, že recept na novou talk show objevil mezi těmi, které mu lidé poslední dobou posílají prostřednictvím komentářů na jeho facebookovém profilu. Nicméně v profesní organizaci PR profesionálů a tiskových mluvčí PR Klub považujeme za užitečné připomenout, že Jiří Ovčáček by si měl vybrat, co mu sedí lépe. Být bavičem, trollem nebo čímkoli jen chce, pokud se nevydává za píáristu. Pracovní smlouvu má totiž stále na pozici státního zaměstnance, který má řídit komunikační agendu nejvyššího ústavního činitele a jeho úřadu. A pokud chce být kdokoli nazýván profesionálem, v tomto případě v oboru PR, potom musí jeho činnost zákonitě odpovídat profesním standardům. Jimi se Jiří Ovčáček dlouhodobě neřídí, naopak se od nich čím dál tím více vzdaluje.
Bez jakýchkoli pochyb tak stojí mimo definice oboru public relations, jehož cílem je vytvářet a podporovat vzájemné pochopení a soulad organizace či subjektu s okolím, a to dlouhodobě a systematicky. Komunikace a vnější vztahy pracují s třemi „C“: Content, Context, Consistency. Reálná podoba obsahu a formy prezentovaná Jiřím Ovčáčkem je v kontextu jeho pozice ředitele odboru tiskového a mluvčího prezidenta, a tedy státního zaměstnance ukázkovým příkladem nekonzistentnosti, respektive nerespektování vlastní role.
Když jsem téměř před rokem dostal od MAM anketní otázku, kde by se Jiří Ovčáček nejlépe uplatnil, pokud by skončil na pozici tiskového mluvčího prezidenta, odpověděl jsem tehdy následovně:
„Osobně nepředpokládám, že by po skončení jeho angažmá měl právě v důsledku nekonzistence jeho formální role a jejího (ne)naplňování nabídky z oboru public relations pro relevantní organizace, ať již státní nebo soukromé. Dovedu si představit, že může spolupracovat s někým, kdo je nakloněn současnému prezidentovi a jeho – řekněme – pohledu na svět. Díky nástupu a pluralitě internetových médií také může se svým obsahem konzistentně pokračovat dál, ovšem mimo formální kontext práce na Hradě…“ Jak to tak vypadá, mýlit se s tím jeho směrováním asi nebudu.
Pavel Vlček je předseda výkonného výboru PR Klubu
