Parlamentem nám tam a zpátky poletuje návrh zákona o zpracování osobních údajů, který má za úkol doplnit loni tolik skloňované nařízení GDPR.
Mnoho podnikatelů se právě na tento zákon odvolávalo s tím, že si s pořádkem v osobních údajích „počkají na prováděcí předpisy“. Podnikatelé ale už dávno nemají na co čekat – zákon se týká hlavně státní správy, médií, případně dalších tvůrčích a vědeckých oblastí. Byznysová sféra už má to své v oblasti osobních údajů od května 2018 jisté.
A jak jsou na tom média?
Ani pro ně se fakticky nic nemění a myslím, že zákon vlastně jen v sedmi paragrafech rozepisuje něco, co bylo bez větších potíží dovoditelné i ze samotného nařízení a stávajících zákonů. Zákonodárci tak jen o něco nafoukli náš paragrafový arzenál.
Potřebují novináři souhlas se zpracováním osobních údajů?
Pro účely žurnalistiky ne. Vždy tady byl a je zájem na tom, aby média informovala o dění ve světě, aby svoboda slova byla nejen slovním spojením, ale opravdovou svobodou. Novináři se tak při své publikační činnosti nemusí ani zdlouhavě představovat coby „správci osobních údajů se sídlem v místě X…“, ale stačí, když bude například při reportáži jasné, k jakému vydavatelství novinář patří. Posloužit takto může třeba logo na kameře. V případě investigativní novinařiny, kdy identifikace novináře může zásadně zamotat výslednou reportáží, se novinář logem svého média chlubit určitě nemusí. Každé vydavatelství by si ale mělo hlídat, aby obecné informování o zpracování osobních údajů viselo na webových stránkách.
Musí novináři vydávat informaci o tom, co za data zpracovávají?
Jak se to vezme. Pokud novinář pracuje na článku, který ještě nevyšel, a jeho hlavní aktér si po něm vyžádá „své osobní údaje“, může novinář odmítnout.
V návrhu adaptačního zákona je zmíněno i svaté novinářské právo na ochranu zdroje.
Zákon dál filištínsky zmiňuje, že média mohou odmítnout podat informace v „dalších odůvodnitelných případech“ – a tady zase můžeme popustit uzdu fantazii a argumentovat, v jakých dalších případech informace prostě nedávat. Prostor je tu pro novináře poměrně velkorysý.
Stejně tak u tzv. práva na námitku, které můžete podle GDPR využít, když se vám nelíbí, jak někdo zpracovává vaše osobní údaje. Pokud se jedná o novináře, musíte oproti běžnému GDPR režimu navíc prokázat, že vaše osobnost, soukromí a vaše práva převažují nad svobodou tisku a zájmem veřejnosti být informován o dané věci. A to je v dnešní době úkol dost nelehký.
Co další práva?
Pokud se vám bude zdát, že o vás článek nemluví tak úplně pravdivě, nemůžete využít právo na výmaz nebo opravu osobních údajů tak, jak ho stanovuje GDPR. K tomu tu máme jiné zákony, které v takovém případě počítají s tzv. právem na odpověď. Tedy právem, aby médium zveřejnilo vaši reakci k článku a k novinářským tvrzením. Aby ale vaši reakci redakce zveřejnila, musíte splnit celkem přísné zákonné požadavky. Změnit znění článku se můžete pokusit i pomocí soukromé žaloby. Novináři pak stačí článek označit (jako doposud) formulkou „aktualizováno dne ….“. Na takovouto „aktualizaci“ osobních údajů se totiž nedívá striktně podle GDPR.
Zákon o zpracování osobních údajů tak vlastně závratně velké novinky nepřináší a prakticky se pokračuje v tom, co bylo nastaveno už dávno. S ohledem na praxi ale asi neuškodí, když se obecně psaná pravidla GDPR výslovně zmíní v zákoně. Minimálně obecně známému pravidlu „dva právníci – pět názorů“ by to mohlo trochu zúžit pole působnosti a novinářům jasněji vytyčit mantinely.
Autorka je advokátka ve společnosti eLegal.
