„Značky, které jsem spolu s jejich vlastníky postavil, používáte denně. A na některé už jsme spolu milosrdně zapomněli,“ psal o sobě Vilém Rubeš. Uznávaný odborník na reklamu, textař a autor zemřel ve věku 60 let.
Během své kariéry měl funkcí nepočítaně. Jak uváděl: „Jsem hezky česky communication strategist, idea obstetrician, creative director, copy writer, adman, ad critic, ad columnist, ad lover & teacher (víc anglických buzz words už jsem nepohledal). Přesněji kecám do všeho u reklamy a marketingové komunikace, a ještě to tu a tam vyučuju.“
Před přestupem k reklamě pracoval v roce 1991 jako programový manažer rádia Bonton. V prosinci už byl v agentuře Leo Burnett, kde pracoval téměř sedm let. Patřil tak mezi žáky Havelkovy „burnettí“ školy – spolu s Robertem Peňažkou, Mílou Kneprem či Karlem Šindlerem.
Dalších deset let strávil ve vlastní společnosti Tanagra jako CEO a šéf kreativy. Přes dva roky pak také vedl kreativu slovenské agentury Elite. Od srpna 2019 působil jako konzultant pod vlastní značkou BigVilik Brands & Ideas. Proč BigVilik? „To vymyslela hodně kdysi jedna slečna,“ vysvětloval.
Napsal také pár desítek písňových textů. Byl v porotách soutěží, jako jsou Louskáček – Czech Creative Awards, Eurobest, Effie, ADC*E Awards a Golden Drum.
Bezmála sedm let psal sloupky pro Marketing & Media. První vyšel v čísle 49/2018 a všímal si toho, že „Pokrok neomlouvá“. Do redakce posílal svoje glosy s větší či menší pravidelností, nikdy nezapomněl popřát úspěšnou uzávěrku a zprávy kořenil sebeironickými poznámkami o trampotách života.
Těmi ostatně nešetřil ani ve vlastním životopise: „Cen mám několik desítek, národních i mezinárodních asi tak do stovky, z Prahy, Portoroźe, Londýna, New Yorku (i Znojma), s výjimkou těch jediných fakt důležitých – z Golden Lions v Cannes… Bohužel právě ty jsou oborovými Oskary. Jo, dostal jsem tam kdysi jakýsi lousy diplom za „nejlepší příspěvek toho roku z České republiky“ (tuším 1995), ale to je podobno tomu, když Vám v cíli maratónu dají čokomedaili, že jste to nevzdali.“
V textech pro MAM se rád věnoval základním pravdám marketingu, jako je důležitost kvalitního produktu, přímá komunikace značky a zásadní vůle spotřebitele. Nešetřil kafkovská zákoutí korporací, nesmyslné trendy ani „ty nejchytřejší“ z řad až příliš kreativních tvůrců nebo zvláštně schvalujících zadavatelů.
„Bez Viléma už nebylo možné si pondělní vydání MAM ani představit. Byl jeho nedílnou součástí. Jeho sloupky bavily, ale také uměly tnout do živého. Ač dokázal být v psaní dost ironický a nebál se vyostřené kritiky, zachovával si nadhled a v osobním kontaktu velice srdečný a lidský přístup, a to i ve chvílích, kdy do smíchu příliš nebylo,“ vzpomíná Radana Čechová, šéfredaktorka Marketing & Media.
„Spojoval nás podobný smysl pro humor, láska ke psům a podezřívavost vůči lidem. Možná proto jsme dokázali vždy najít společnou řeč. Bude mi moc chybět,“ dodává osobní vzpomínku.
Jeho bohužel navždy poslední Reklamní samuraj ťal do marketingových bludů v posledním červnovém čísle letošního roku. Měl pořadové číslo 311 a vzal si svým nezaměnitelným stylem, kdy si člověk kolikrát musel při čtení pomoct slovníkem staročeštiny či fištrónem k luštění slovních novotvarů, na paškál to, že dělání dobra není budováním značky.
„Je to jen lidskost. A těm, co jí taky provozují, dere se na mysl: a má bejt?“ napsal Vilém v samém závěru.
Nejslavnější prací Viléma Rubeše se stala série reklam pro minerální vody Korunní z roku 2003, která vznikla v agentuře Tanagra a do vysílání TV Nova přinesla ve 248 dnech po sobě vždy nový spot. Ten pokaždé neortodoxním způsobem upozorňoval, jaké připadá na daný den výročí. Když na ni před devíti lety vzpomínal, přiznal, že se při vzniku inspiroval lokální americkou kampaní na restauraci v San Diegu.
„Neměli jsme od začátku připravený náš výsledný koncept, měli jsme jiný a blbý. Ale v noci před prezentací jsem pak dělal, co se v podobné situaci většinou dělá, tedy jsem koukal na třetí kopii VHS kazety s reklamami ze světa a pořád si říkal: To je přece blbě. Ta minerálka se dá pít pořád, tak co s tím?“ vzpomínal.
A pak uviděl onu kampaň, která tvrdila: Všechno, co jíte, jsme uvařili dnes. Tenhle spot jsme také natočili dnes. „A v tu chvíli mi docvaklo: Jestli se Korunní může pít každý den, pojďme to udělat tak, že každý den je něco, co druhý den už není, ale ta minerálka je tu pořád,“ dodal. Ve tři ráno začala agentura na konceptu pracovat a v devět ráno ho úspěšně odprezentovala. Jediné, co se nepovedlo a co Viléma léta mrzelo, byla realizace jednoho spotu v přímém přenosu.
