Šéfka Státního fondu kinematografie Helena Bezděk Fraňková bojuje za to, aby Česko nepřišlo o miliardy od velkých produkcí a aby české děti měly české příběhy.
Vaším hlavním cílem je teď transformovat Státní fond kinematografie na Státní fond audiovize. Jaké k tomu vedou pohnutky?
Už od roku 2016 se měnily divácké návyky, zejména mladých lidí. Ty se postupně naprosto odlišily od chování lidí ve věku mezi 40 a 50 lety. Lidé ve věku od 10 do 35 let chtějí obsah konzumovat podle svých představ, ne jak jim diktuje televizní program či kino. Na základě tohoto diváckého návyku, který začal být podstatně dominantnější než tradičnější postoje, vznikly platformy typu Netflix. Začaly podnikat v letech 2017 a 2018, a v roce 2019 už si vydělaly tolik, že mohly vyrábět vlastní obsah. A tak došlo celosvětově k obrovskému nárůstu potřeby vyrábět a natáčet filmy a seriály. A ten přetlak se vrhl do Evropy na filmové pobídky a fondy, na kapacitu filmových štábů, a celé se to začalo nafukovat a současně bortit.
Tehdy se vám ale podařilo prosadit u filmových pobídek navýšení…
V roce 2018 se jednorázově přidalo 500 milionů korun na pobídkách, za což jsme do Česka přitáhli nějakých devět miliard, a točilo se tady šíleným způsobem. No a místo toho, aby se systém začal „učesávat“, stabilizovat a rekonstruovat, tak v roce 2020 přišel covid, musely se vytvářet záchranné kompenzace, řešit zavřená kina, nebyla kapacita psát novelu zákona. Ke změně systému pobídek vůbec nedošlo a celý přetlak si teď neseme v roce 2022. Pokud se mění audiovizuální průmysl, musí se změnit i systém poskytování veřejné podpory.
Jaký je tedy ideální postup?
Musíme se shodnout, na co má jít veřejná podpora. Protože státní rozpočet je ve stavu v jakém je… Abych to ještě vysvětlila, dotacemi podporuji něco, co by bez dotace nevzniklo a kladu si otázku, na co tu dotaci dát. Uvedu příklad. Dnešní děti nemají nové současné pohádky a seriály původem z Čech. Kluci kolem jedenácti let a výše koukají na amerického Barta Simpsona a promítají se do něj. Holčičky koukají na Mášu a medvěda, což je ruské, nebo na „Elsu“, což je americké. Potřebujeme v nich udržovat českou identitu. Jenže Víla Amálka je pro současné pětileté holčičky „divná“, Rumcajs, Manka a Cipísek jsou bezdomovci, možná jsou bio, nejsem si úplně jistá, a Křemílek a Vochomůrka jsou první registrované partnerství v ČR. My jim musíme vyrobit nějaký update těchto večerníčků. Jenže v ČR nyní nemáme veřejnou podporu na seriálové věci. Máme podporu na „big screen“, tedy kina, kde vznikají dobré věci, jako třeba Myši patří do nebe. Dítě se ale musí sebrat a jít do kina a ještě s dospělým doprovodem, který si na to musí udělat čas. Přitom „small screen“ děti konzumují daleko častěji. Navíc máme už globální úspěch, cenu Emmy, za „small screen“ za projekt Marty is dead. To je zase další důvod, proč small screen podporovat. Veřejná podpora této kategorie ale v současné době neexistuje, a proto se vyrábí minimálně.
Co dalšího se bude muset zohlednit?
Státní fond kinematografie má dvě větve. Dotace a „pobídky“, které slouží pro podporu audiovizuálního průmyslu, což je hromada firem a lidí, kteří vyrábějí produkt. Filmový průmysl se z dotací na artová kinematografická díla neuživí. Musí tu být obě větve. Prakticky všechny státy EU mají tento model. Netflix, Amazon naše peníze nepotřebují, seriály si natočí i bez naší pobídky, ale naším zájmem by mělo být, aby vyráběly a utrácely u nás, s našimi lidmi a nakupovaly naše komodity a služby. Poté, co to natočí, jim dáváme na vše české 20procentní slevu. Zároveň jde o vzdělávání. Američané sem přivážejí technologie. Sci‑fi zbraně se dnes dělají třeba přes 3D tiskárny. Kamerové techniky, které si mohou dovolit, tady nikdo pro český film nezaplatí. Stavby a ohromné dekorace jsou nesmírně drahé. Na Barrandově dnes pro české filmy stále využívají dekorace původně ze seriálu Knightfall. Filmový průmysl pomáhá tak i národní české kinematografii. Vznikají i různé inovativní věci s materiálem, třeba zvláštní druh silikonu na deformace obličeje může posloužit v plastické chirurgii. Kamerový jeřáb, který snímá frekvenci lidské chůze, podle níž může česká policie poznat pachatele a tak dále.
A přínos pro tradiční profese?
Třeba pro Knightfall se u českých tkalců na míru utkal přehoz a závěsy. Když se točil Oliver Twist, tak se v kostele v Žatci vyrobilo dvanáct speciálních kostelních lavic. Místní truhlář dostal zakázku, o které se mu ani nesnilo. Na seriálu Mušketýři se zase vyráběly ve sklárnách na míru dobové skleničky. Tradiční řemesla se využívají pro film opravdu hodně. Zároveň v momentě, kdy točíte v příspěvkové organizaci, platíte za pronájem vlastně státnímu hradu, zámku, divadlu. Když dojde k záboru před libereckou radnicí při projektu Spiderman, příjem plyne magistrátu. Netočí se jen v Praze, třeba i v Ústí nad Labem.
Celý rozhovor si můžete přečíst v aktuálním čísle MAM.
