Podle letošního „Resale Report 2021“ od společnosti thredUP se objem secondhandového trhu v následujících pěti letech zdvojnásobí a dosáhne úrovně 77 miliard dolarů.
Podle dalšího odhadu v nadcházející pětiletce poroste trh s oblečením z druhé ruky jedenáctkrát rychleji, než trh s novým oblečením a to tak, že v roce 2030 bude trh z druhé ruky co do objemu dvakrát větší, než ten s novou módou (84 mld. dolarů vs. 40 mld. dolarů).
Statistiky pohání množství prodejců, kteří rostou jako houby po dešti. Pode studie si například 76 procent těch, kteří zatím nošené oblečení neprodávali, dokáže představit, že by tak učinilo. Na straně kupujících jsou čísla také výmluvná, kdy 42 procent všech spotřebitelů a 53 procent mileniálů a generace Z tvrdí, že za oblečení z druhé ruky utratí v následujících pěti letech více než doposud.
„Jednoho dne jsem se podívala na svůj šatník a zjistila jsem, že je plný zbytných věcí, které ani nemám ráda. Tak jsem se rozhodla změnit způsob, kterým nakupuji. Začala jsem kupovat kvalitní secondhandové kousky a zjistila jsem, že skvělý styl může být i za babku,“ cituje zpráva Jasmine Fox-Suliaman, editorku WhoWhatWear.
Trend pohání i pandemie. Lidé se během ní naučili na oblečení šetřit a lze očekávat, že tento zvyk jim vydrží. Celých 33 milionů spotřebitelů si v roce 2020 poprvé koupilo oblečení z druhé ruky a 76 procent z nich plánuje za ně v následujících letech utratit více, což je pozitivní vzkaz pro peněženky, ale zejména pro planetu. Módní průmysl je, jak známo, jedním z největších znečišťovatelů.
„Nacházíme se v rané fázi radikální transformace retailu. Spotřebitelé upřednostňují udržitelnost, retaileři začínají přejímat koncept přeprodeje a zákonodárci se zabývají cirkulární ekonomikou. Odvětví s velkou mírou znečištění mají možnost se transformovat, když se potřeba inovací schází s motivy spotřebitelů, obchodníků a vlády. Vidíme to u elektrických aut, solární energie i cirkulární módy. S letošním reportem se pokoušíme vnést světlo do problematiky přeprodeje a vytvořit katalyzátor pro další spolpráce a aktivitu napříč průmyslem,“ sdělil James Reinhart, co founder & CEO thredUP, společnosti, která zprávu realizovala.
Že koronavirová pandemie změnila uvažování lidí dokládají i další čísla. Například jednomu ze tří spotřebitelů záleží více na tom, zda je jeho oblečení udržitelné. Jeden ze dvou spotřebitelů se nyní zajímá o hodnotu oblečení s ohledem na vynaložené prostředky, 43 procent více zajímá kvalita oděvů. Zároveň 51 procent lidí se ještě více vymezuje proti ekologickému odpadu.
A zatímco poptávka po secondhandovém oblečení roste, klesá naopak hlad po novém udržitelném oblečení (26 procent dotazovaných má v plánu si takový produkt koupit vs. 42 procent těch, co plánují v dalších pěti letech koupit obnošený kousek). Skrývají se za tím obavy z greenwaschingu a absence transparentnosti a vysvětlení, co se pod nálepkou udržitelnosti vlastně skrývá. Nedávno na tuto výtku například reagoval módní e-commerce hráč Zalando, který nyní problematiku více vysvětluje s pomocí štítků s různými kategoriemi.
I v důsledku tohoto trendu je nyní 60 procent obchodníků nakloněno k tomu nabízet (nebo už nabízí) nošené oblečení. Už 42 procent manažerů z oblasti retailu tvrdí, že do pěti let bude přeprodej důležitou součástí jejich byznysového modelu. Zároveň 43 procent spotřebitelů deklaruje, že spíše budou nakupovat u obchodníků, kteří je nechají prodávat jejich staré kousky a 32 procent spotřebitelů je více přikloněno k tomu vnímat značku jako kvalitní, když nabízí nové i nošené oblečení.
A jak se obchodníci s oblečením chtějí těmto spotřebitelům zavděčit? 60 procent se plánuje spojit s nějakým existujícím secondhandovým prodejcem, 28 procent chce tento byznys postavit od základu a osm procent chce takového obchodníka s oblečením z druhé roky převzít. A bude to potřeba, protože zatím pouze jedno procento oblečení prodaného tradičními obchodníky má nějakou historii. Důvodem je i související logistická náročnost. Předpokladem jsou obří sklady a pokud chtějí retaileři nošené oblečení prodávat online, musejí vyčlenit mnoho lidských zdrojů na třídění a focení kousků.
Report závěrem zdůrazňuje, že je potřeba do věci zapojit vlády. Například 53 procent módních manažerů by uvítalo nějaké finanční pobídky, aby vůbec měli chuť otestovat prodej z druhé ruky, 44 procent si myslí, že vláda by měla pomáhat udržitelnou módu promovat a 47 procent by k tomuto způsobu prodeje motivovala nulová daň nebo daňové úlevy.