Podle Romana Čihalíka, zakladatele spolku Nelež, dezinformace poškozují ekonomiku a byznys společností. Profesionálové by se měli na etickou reklamu zaměřit.
Rok od svého založení spolek Nelež oslovil už stovky společností a ukázal jim škodlivé weby, kde se objevuje jejich reklama. „Blacklist“, který vznikl kombinací ratingu Konspiratori.sk, Nadačního fondu nezávislé žurnalistiky (NFNŽ) a datové analýzy společnosti Semantic Visions, má devatenáct webů, a bude se rozšiřovat.
Co jste se za rok své existence naučili?
Před rokem jsme vlastně netušili, co českou společnost čeká. Myslím, že se hodně změnilo vnímání dezinformací. S příchodem covidu dezinformačních témat přibylo a najednou se s nimi potýká stále více lidí. A to se i promítlo do našeho působení a do toho, jak nás trh vnímá. Počet našich podporovatelů a firem, které se zavázaly, že nebudou na těchto webech inzerovat, se rozšiřuje. Je hezké pozorovat, jak reagují, když je upozorníme. Většinou je to pozitivní. Další posun je spolupráce s ostatními entitami. Je znát, že dezinformace chce řešit čím dál větší množství subjektů. A samozřejmě se posouváme z pohledu naší vlastní profesionalizace. Chtěli bychom založit nějaký fundraising, abychom finančně samostatně fungovali.
Nelež založilo sedm lidí, z toho pět je z reklamy a z marketingu. Je to ku prospěchu věci, nebo naopak vadí, že nemáte ve svých řadách nezávislé experty?
Ano, jsme z marketingu, i prvotní impulz byl, že jsme naši práci nechtěli vídat na stránkách, se kterými nesouhlasíme. Když se na dezinformační trh podíváte, je tu spousta iniciativ. Ale B2B segment nedělá nikdo. Takže existující spektrum doplňujeme a rozšiřujeme, nechceme se posouvat do prostoru, kde už působí někdo jiný. Nejsme analytici, filozofové, ani politici. Pracujeme v marketingu, a to prostředí známe. Oslovování firem a upozorňování na to, že se svými rozpočty mohou financovat něco, co se jim nemusí líbit, je hlavní část naší práce. Zjistil jsem, že většina firem neví, kde reklamu mají. To je docela tristní. Lidé, co značku spravují, vůbec netuší, kde se vyskytuje.
Proč to tak je?
Ono to má několik různých poloh. Je v tom i určitá laxnost. Jednak majitel firmy, který to neřeší, protože má mnoho jiných starostí. Pak jsou branďáci, kteří vedou komunikaci, tam se jedná o nějakou nedůslednost nebo neznalost. No, a pak jsou servisní organizace, reklamky, mediálky a PR agentury. Tam jsou ty důvody podobné. Ti lidé zkrátka nejsou zvyklí takto přemýšlet. Mnohdy se omezují jen na plnění základních věcí, možná ne všechny ta práce baví, ruku na srce. Apeloval bych proto na nějakou etickou odpovědnost nás všech. Když jsme za správu značky zodpovědní, máme se starat o to, kde se objeví. Například když zpracovatelé plynu dbají na to, aby neinzerovali v době, kdy je výročí osvobození Osvětimi.
Celý článek si můžete přečíst v časopise Marketing & Media, který vychází v pondělí 22. února 2021. Předplatit si ho můžete zde.
