Kampaň Fyzika stihla za rok od svého vzniku vyhrát na šesti festivalech. „Ocenily všechny složky spotu,“ říká její režisér Marek Partyš.
Ceny za kreativitu spotu, efektivitu kampaně, ale i první zlato pro českou režii na Ciclope Festivalu stihla vyhrát reklama na podporu neziskovky Brontosauři v Himálajích, kterou Marek Partyš režíroval takřka přesně před rokem v Malém Tibetu.
Na webu máte spoty řazené podle vaší oblíbenosti, čím si vysloužila první místo Fyzika pro Brontosaury v Himálajích?
Mám rád, když se ve spotu sejde storytelling a humor. Když můžu vytvářet různé charaktery, jejich mikrosvět a netradiční situace, které tenhle set up dokáže nabídnout. Vše tohle se ve spotu potkalo. Navíc je to moje oblíbená práce i vzhledem k místu, kde se odehrává. Za ty dvě návštěvy, co jsme tam byli, mi opravdu přirostlo k srdci. Neziskovka Brontosauři v Himálajích, respektive její šéf Jirka Sázel, dělá svoji práci s velkým nadšením a zápalem, a právě to mě přesvědčilo, že bude radost s nimi spolupracovat. U prvního dílu — spotu Jágrláma — jsme vymýšleli kreativu právě s Jirkou Sázelem a u Fyziky byl autorem konceptu Honza Benda z agentury McCann, s nímž jsem pak dával dohromady scénář.
Fyzika na Jágrlámu navazuje…
Ano, oba dva spoty jsou takzvané mockumenty a záměrně na sebe svojí formou odkazují, abychom drželi kontinuitu spotů. Trochu jsme se báli, aby Fyzika nepůsobila jako vykrádačka a nespadlo to do pasti trapnosti typické pro druhé díly. Obzvlášť v případě, když vás čeká na produkční cestě spousta nejistot jako nevypočitatelný casting, drsnější prostředí a omezený čas.
To všechno natáčení Fyziky splnilo. Rozpočet nebyl velký, do Malého Tibetu jste jeli jen na týden a navíc s poměrně malým štábem.
Ano, v Bistro Films jsme to pojali jako takovou mini expedici. Vedle mě a producenta Jirky Ptáčka, tam jel ještě kameranan David Hofmann, asistenti Filip Ketner, Jirka Ďulík a rekvizitář Aleš Něnička. Díky tomu jsme mohli během natáčení reagovat spontánně na vývoj situace, vymýšlet nové vychytávky na místě a rychle se přesouvat mezi lokacemi. Samozřejmě bez místní spojky bychom to nezvládli. Byl to místní kluk, který nám ukazoval lokace a představoval potenciální herce. V podstatě byl takový náš „line producer“, mezi místními známý i jako mulbhecký filmař. V podobném příbytku jako jsou ty ve spotu, měl počítač, na kterém si stříhal svoje homemade filmečky. Nebyl to ale jediný zvláštní výjev s technologií. Mladí tam hojně používají smartphony jako výukový nástroj, kdy se přes tutorialy učí jazyky, programování, a podobně.
Jak se při těchto znalostech tvářili, když měli hrát v příběhu o „zlém duchu Fyzice“?
Vůbec se nad tím nepohoršovali. Jsou to velmi otevření lidé, kteří si umějí udělat srandu sami ze sebe, takže byli pro. A to, i když jsme vymýšleli v průběhu nové scény.
Je úspěch spojený i s tím, že humor v reklamě funguje?
Reklama by se neměla brát příliš vážně a humor pomůže tomu, aby diváka zaujala. Snaha dostat do kampaně humor ale neznamená automatický úspěch. Vtipné reklamy není jednoduché udělat, je tam tenká hranice mezi špatnou trapností a opravdu vtipným kouskem. Druhá svízel tkví v tom, že ne vždy se humor hodí k tématu, službě, značce. A když se roubuje nějaký pocit na značku, ke které to nesedí, tak reklama nepůsobí patřičně. Je také problém, když se vymyšlený koncept založený na humoru během produkce postupně osekává. To pak může vzniknout jakýsi nemastný neslaný patvar.
Celý článek si můžete přečíst v časopise Marketing & Media, který vychází v pondělí 11. ledna 2021. Předplatit si ho můžete zde.
