Čerstvý držitel nejvyššího francouzského státního vyznamenání Michel Fleischmann je jednou z nejvýraznějších osobností českých médií. „Celý život, co jsem pracoval v médiích, jsem se snažil, aby česko-francouzské vztahy v oblasti kultury a médií byly na vysoké úrovni. A jsem opravdu velmi rád, že za poslední roky se nám podařilo povýšit je nad evropské standardy,“ říká spokojeně šéf firmy, pod kterou patří rádia Evropa 2 nebo Frekvence 1.
Francouzská skupina Lagardere nedávno prodala své stanice v Česku i v dalších zemích. Proč zrovna teď?
Důvodů je několik. Prvním je schopnost českých akcionářů investovat. Další je podobný jaký jsme viděli u německých investorů: stejně jako oni se i Francie hodlá více soustředit na své domácí aktivity. Je to způsobené i tím, že mediální prostor je po stránce ekonomické v jisté krizi a každý chce mít prostředky na vlajkové lodě. A ty patří francouzským akcionářům ve Francii, tam je podstatné posilovat jejich místo. Ve Francii je ve velké krizi i tisk. A mají-li někteří čeští akcionáři sílu a chuť mu dát směr a vybalancovat ztrátu, jsou vždy vítáni.
Vy osobně v rádiu pokračujete?
Ve společnosti mám platnou smlouvu do konce roku 2020 a na tom se nic nemění. Jediná změna nastala s příchodem Martiny Říhové, kdy jsem se vzdálil od výkonného řízení, kterého jsem se ujal po odchodu generálního ředitele Miroslava Hrnka. Moje role je nyní imageová, zastřešující a kontrolní. A tak jsem s ní i spokojen.
Jak vnímáte postupný přesun hlavních médií do českých rukou?
Pro mě je to logický postup. Po revoluci se zahraniční mediální domy přesunuly do prostoru nové svobody a zainvestovaly nově vznikající televize a rádia. Svým způsobem jim poskytly vzpruhu, aby takový prostor mohl existovat. Napomohly tak vzniku duálního systému (souběžná existence veřejnoprávních a soukromých médií, pozn. red.) a reklamního průmyslu, k vytvoření ekonomických oddělení, která prodávají reklamní čas, a na to navazujících firem, které zajišťují služby pro klienty.
Francouzští investoři na tuzemský mediální trh vstoupili mezi prvními a odcházejí mezi posledními.
Domnívám se, že to je jakýsi francouzský styl. Jejich investice jsou dlouhodobého rázu. Chtějí vytvářet prostředí, které má podstatu i budoucnost. V Česku, kde vytvořili funkční mediální domy, jsou dnes bohatší skupiny, a tak se vše vrací do českých rukou.
Kde má současné české mediální prostředí své rezervy?
Obecně je vidím především u rádií, která jsou u nás jako poslední z médií regulována velmi tvrdě. Mám tím na mysli programové podmínky nebo udělování licencí. Rádio pro to, aby mohlo jít úspěšně dál, potřebuje jasnou liberalizaci programových podmínek, abychom mohli správně konkurovat například Českému rozhlasu. Je důležité, aby rozhlasový trh nabral druhý dech, a to se stane právě osvobozením od licenčních podmínek.
Na mediálním výboru sněmovny jste nedávno otevřel otázku postavení novinářů. Za příklad jste dal francouzský model. Chcete ho uplatňovat i u nás?
Dnešní světové dění nás staví před otázku, jak definovat roli novináře, jaké jí dát opodstatnění ve společnosti a jak garantovat jeho svobody. Novinařinu ovlivňuje v obecné rovině politická sféra, fenomén fake news nebo zločin a terorismus – ve Francii to byl útok na redakci Charlie Hebdo, na Slovensku zavraždili Jána Kuciaka. Bez svobody slova není demokracie. A bez novináře jako člověka reprezentujícího svobodu slova není demokracie. Jenže novinařina nespočívá v tom, že někde pracuji a prohlašuji se za novináře. Dával jsem za příklad francouzský zákon z roku 1935, který novinářům garantuje společenské postavení. Třeba i sociální zabezpečení, které určuje, jak se k němu zaměstnavatel může chovat a jaká jsou jeho práva vůči zaměstnavateli. A na druhou stranu, pokud je ve Francii někdo zbaven karty novináře, tak se můžete spolehnout, že novinářem skutečně přestává být.
Michel Fleischmann, prezident Lagardere Active ČR
Dlouholetý mediální manažer, který se zásadně podílel na vybudování trhu soukromých rádií v Česku. Francie mu v dubnu udělila Řád čestné legie za přínos a celoživotní dílo. Ocenila jeho vliv na vztahy mezi Prahou a Paříží, přiblížení obou zemí a především vliv na podobu českého mediálního světa. Od roku 1968 vyrůstal ve Francii, kde později pracoval ve státním rozhlase jako režisér. V roce 1989 se vrátil do Česka, krátce poté založil rádio Evropa 2 a posléze vybudoval celý mediální dům Lagardere Active ČR.
