Při volbě generálního ředitele České televize se žádné drama nekonalo. To Dvořáka teprve čeká – kvůli změně chování diváků.
Jedním z největších problémů České televize je klesající důvěra veřejnosti. Jde dolů třetí rok po sobě. Co s tím?
Klesající důvěra je obecně trend posledních let a není to jen problém médií veřejné služby. Jde o pokles důvěry ve veřejné instituce jako takové. Dostali jsme se do situace, kdy každý může publikovat, co chce. Přestalo platit, že největší váhu mají fakta. Je tu obrovská smršť polopravd, dezinformací, alternativních faktů, jež přicházejí z různých webů, ze sociálních sítí. Ještě nějakou chvíli tento trend bude trvat. Předpokládám ale, že nakonec budou lidé hledat nějaké etalony, kam se budou moci obracet, aby si ověřili, co je fakt a co ne. A tady je šance pro média veřejné služby.
Někteří však nevěří tomu, že ČT takovým etalonem je. Jak se jím chcete stát?
My už jím ale jsme. Ve chvíli, kdy se něco významného děje, to vnímáme na konzumaci obsahu ČT24. Například když někde dojde k teroristickému útoku, křivka diváckého zájmu jde prudce nahoru. A co dělat dál? Neznám žádný jednoduchý recept na zvýšení důvěry, spíš než jeden radikální krok to bude řada menších, které je třeba dělat systematicky a důsledně. Nesmíme se nechat zmámit rychlostí, okamžitou aktuálností, musíme dodávat informace, které jsou ověřené, v kontextu, porovnávají situaci u nás i ve světě. A na to všechno máme. Můžeme zcela jistě personálně posílit zpravodajství, nastavit lepší kariérní cesty, máme příležitost posílat naše lidi do zahraničí, aby viděli, jak se zpravodajství dělá v jiných špičkových médiích.
Vy jste mluvil i o tom, že by měl vzniknout post diváckého ombudsmana. Jak by to fungovalo? Třeba na ministerstvu školství nebo v Českých dráhách to moc užitku nepřineslo.
Není to jeden z nejzásadnějších bodů mého projektu. Bylo by nicméně dobře, aby systém řešení stížností byl transparentnější. Aby měl jasnou strukturu. Zároveň jsem si říkal, že by bylo dobře, kdyby televize měla nezávislého zástupce, který bude schopen ve chvílích, kdy si diváci na něco stěžují, dát jim třeba i za pravdu, ač samotní tvůrci tu chybu necítí. Podobné věci fungují i v jiných redakcích, ať to jsou New York Times nebo BBC. Český rozhlas funkci ombudsmana také zaváděl.
ČT se teď vylepší příjmy, podle novely zákona dosáhnete na vratku DPH. Ročně to bude 600 milionů?
To je přehnaný odhad. Podle nás, a zaznělo to i při hlasování Poslanecké sněmovny, by mělo jít o částku kolem 400 až 450 milionů ročně.
Peníze použijete na projekty související s vlnou nové digitalizace. Kolik vás budou stát?
Jestliže máme nahradit vysílací řetězce, jestliže máme doplnit technologické vybavení, jestliže máme zajistit informační kampaň, která by byla adekvátní tomu, co se odehrávalo v první vlně digitalizace, jestliže máme zaplatit nějaké provozní náklady, tak náš odhad je někde mezi 260 a 330 miliony korun ročně. To by měly pokrýt peníze navíc z DPH.
Ty peníze vám zůstanou i po roce 2021, kdy bude druhá vlna digitalizace pryč. Proto už nepočítáte s tím, že by se měly zvyšovat koncesionářské poplatky?
Ano. Projekty, které s sebou přináší digitalizace, budeme financovat z tohoto polštáře. V momentě, kdy digitalizace na konci roku 2020 doběhne, budeme peníze využívat primárně na původní tvorbu. Ani následující řádově dva roky nebudeme tedy potřebovat s poplatky nic dělat, pokud nedojde k nějakým zásadním změnám v oblasti ekonomiky, třeba k nárůstu inflace.
Takže jste opustil myšlenku, že by poplatek měl platit i ten, kdo nemá televizní přijímač, ale má chytrý telefon nebo něco, na čem se dá televize zapnout?
Pokud se po volbách vrátí na stůl téma médií veřejné služby a změn mediálních zákonů, očekávám, že by měla být otevřena široká diskuse o tom, jak by se tato média měla do budoucna vyvíjet. S tím souvisí i otázka střednědobého a dlouhodobého financování, kam téma pojetí poplatku patří. Kdyby se to ale nestalo, není to nic, co by Českou televizi v příštích letech nějakým zásadním způsobem ohrozilo. Systém, který jste zmínili, ovšem funguje i v jiných státech Evropy a dává smysl.
Petr Dvořák, generální ředitel, Česká televize
Vystudoval technickou kybernetiku na ČVUT v Praze. Kariéru začínal v PR a marketingu, byl jedním ze zakladatelů agentury B.I.G. Později se stal manažerem ve skupině PPF miliardáře Petra Kellnera. Od roku 2003 řídil TV Nova, s níž se rozešel koncem roku 2010. V září 2011 vyhrál konkurz na ředitele České televize, letos 26. dubna ho Rada ČT zvolila do funkce podruhé.
„Česká televize vytváří velký pilíř celé české audiovizi, komunikuje s řadou tvůrců. Kdyby se měla pozice ČT nějak zásadně měnit, věřím tomu, že na to lidé nějak zareagují,“ říká Dvořák.
Foto: Matej Slávik
