Šéf České televize Petr Dvořák prohlásil, že v budoucnu by televizní poplatek neměl být placen, jen když je v domácnosti televizní přístroj, ale prostě vždy. Podle Dvořáka dnes čím dál více obsahu diváci sledují na počítačích, tabletech a smartphonech. Má pravdu. Nelíbí se mu přesně takoví černí televizní pasažéři, jako je autor tohoto textu: Neplatí televizní poplatek, protože nemá televizi, ale na počítači se dívá na zpravodajství. Zároveň hluboce lituje prázdninové diváky ČT, kterým Dvořák servíruje reprízy socialistických seriálů, ale zas tak mu to moc vlastně nevadí, protože on sám sleduje Kancelář Blaník na Stream.cz či u známých ve Švédsku House of Card 3 na jejich Netflixu. Dvořák se pokouší oddělit technologickou a obsahovou stránku zamýšlené revoluce v koncesionářských poplatcích. Zmiňuje jen nástup technologií, a jak je tím ČT bita. Ale to je pouze půlka příběhu. Koncesionářské poplatky jsou od slova koncese, tedy subjektivního práva cosi provozovat za určitých podmínek. Proto nelze jen měnit zákon o rozhlasových a televizních poplatcích. Musíme i zevrubně novelizovat zákon o České televizi, kde jsou vypsány povinnosti ČT vůči veřejnosti. Přesně taková debata proběhla před dvěma lety v Německu, kde přešli od „Rundfunkbeitragu“ za přijímač na platbu za domácnost. Ale i když nespokojená menšina hnala plošnou povinnost platit až k Ústavnímu soudu, většina uznala, že ARD či ZDF fungují dobře. To v Česku není pravda. Kontrolní funkce Rady ČT vůči televizi je nedokonalá, program ČT1 natolik soutěží s komerčními televizemi, že to motivovalo poslance ANO Martina Komárka k chorému návrhu vrátit na tento kanál reklamu. V Evropě jsou různé modely financování médií veřejné služby a ten Dvořákův plošný bezpochyby láká čím dál více zemí. Ale v Česku zatím braňme černé televizní pasažéry – ČT se musí ještě hodně proměnit, aby i v Česku byli nuceni lidé platit za televizi, kterou nemají.
Většina uznala, že ARD či ZDF fungují dobře. To v Česku není pravda.
