Další ligové derby pražských S se mohlo stát vyvrcholením aktuálního ročníku fotbalové ligy. A v poněkud panoptikální verzi se tak skutečně stalo. Pravděpodobně půjde o historicky nejslavnější české ligové utkání, přinejmenším měřeno rychlostí šíření, množstvím memů a engagementem globálního publika. Zatímco publikum domácí je přirozeně správňácky rozčilené a moralizuje, reakce odjinud jsou složitější.
Co se v sobotu večer odehrálo na Edenu má z komunikačního pohledu spousty rozměrů. A sledovat, jak se to povede Slavii vyžehlit, je jen jeden z nich. Určitě to bude case study krizové komunikace, jen je otázka, jestli to bude case study povedené, nebo hrubě zpackané krizové komunikace.
Jenomže zatímco tohle teprve budeme sledovat, jedna věc už se může studovat nyní. To, s jakou rychlostí se nejrůznější záběry šíří sociálními sítěmi. A méně zajímavé jsou tuzemské kanály, které znějí v podstatě unisono.
Jenomže zahraniční reakce jsou komplexnější, což se ukazuje třeba pod příspěvky na populárním kanálu na síti X Out of Context Football. Ten má více než 4,4 milionu sledujících a dvojice postů z derby S+S během deseti hodin nasbírala zhruba půl milionu zhlédnutí (a samozřejmě ten počet dál roste). I zde se objevují komentáře o tom, že toto není fotbal, že se někdo zbláznil, některé z nich jsou i od českých uživatelů sítě. Jenomže vedle toho je pár, které přiznávají i něco jiného: fascinaci podobným výjevem. Jeden uživatel doslova píše, že neví, co sleduje, ale nemůže od toho odtrhnout oči. A tím v podstatě popsal emoci milionů lidí, kteří si tyto záběry pouštějí pořád dokola.
Dostali jsme reklamní prostor, jen se nám nelíbí, co vysíláme
Ono to prostě fascinující je. A to na první dobrou. Co ten výjev znamená v dalších plánech, je tak trochu podružné. Nadstavbové derby se pro globální publikum stalo tím samým, co občas přinesou pralesní ligy odněkud z Asie či Afriky, kde se odehraje nějaká absurdní situace. V lepším případě někdo netrefí prázdnou bránu z půl metru nebo někdo nedá penaltu proti brankáři, který sedí v rohu, v horším případě se strhne bitka mezi hráči. Nebo na plochu přiběhne „naháč“, jak bývalo zvykem před třemi čtyřmi dekádami.
Algoritmy sociálních sítí podobné situace plné neadekvátnosti milují a posílají je dál. Je součástí české emoce ze sobotního zápasu to, že jsme se zařadili po bok pralesních lig, kterými tak rádi pohrdáme? Rozhodně by mělo. Ptát se, kdo za to může, kdo by měl být potrestán a jestli Slavia kvůli tomu přijde o titul, je žalostně málo.
Ať se nám to líbí, nebo ne, český fotbal dostal globální prostor a reklama, která během něj běží, je přesně taková, jak to na těch záběrech vypadá. Co dál? Jak to uchopit, abychom z toho alespoň něco vytřískali před blížícím se mistrovstvím světa, kam český tým přijede jako „ten z té země, kde rozběsněný dav vběhl na hrací plochu a světlicemi napadal hráče i příznivce druhého týmu“? Přemýšlí harcovníci sportu, který vedle peněz miliardářů pulzuje i díky stovkám milionů státních dotací, nad tím, co všechno se v sobotu stalo? Rozhodně by měli.
Lidi to prostě baví
A celé to má poměrně zásadní symptomatický rozměr doby, který pomůže pochopit, že událost není jen taková, jakou ji chceme vidět. Pro mnohé se český fotbal stal „zajímavým“, ať už si pod tím slovem představujeme cokoli. Dějí se tu věci, které by se jinde neodehrály, a to je rozdělující. Část lidí to a priori odsoudí, ale mnohé to „baví“. Svět je takových událostí dnes plný.
A na závěr se nelze nezeptat: proč vlastně chceme od fotbalových fanoušků, aby ctili pravidla, když se to v podstatě nikde jinde už neočekává?
