Zatímco svět dobývají marketplace velikáni, u nás v Česku to zatím není tak horké. Jako by si silná česká e‑commerce scéna žila tak trochu vlastním životem. Už řadu let se mluví o konsolidaci e‑commerce trhu: první výraznější změny se objevily kolem roku 2013, kdy se obchod CZC.cz spojil s OK Computers, později Okay s nábytkem Jena. V roce 2015 jsme pak byli svědky střemhlavého růstu investiční skupiny Rockaway Capital, která koupila například Mall a Heureku.
Poměr počtu e‑shopů k počtu obyvatel je u nás však stále nejvyšší v Evropě – různé zdroje uvádějí, že je to mezi 40 000 a 43 000 na celou republiku. Reshoper v rámci své nedávné studie odhalil, že aktivních e‑shopů v roce 2019 ubylo. Z původně zkoumaných 39 756 aktivních e‑shopů v prosinci 2018 jich o rok později funguje pouze 35 440, tedy o téměř 11 procent méně.
Znamená to, že 4316 e‑shopů zaniklo, popřípadě se spojilo s jiným subjektem. Přesná data o tom, kolik jich během roku vzniklo, zatím známa nejsou. Počítáme‑li s hrubým číslem, který zahrnuje i registrované zkušební verze, odhadujeme vznik až 4000 „nováčků“. Těch, kteří během roku 2019 začali skutečně fungovat a generovat zisk, bude ale podstatně méně.
Strategie velkých hráčů
Ty největší e‑shopy naopak zvyšují tempo svého růstu – Alze se povedlo utržit 1,44 miliardy korun za pouhý jeden předvánoční týden. Vysoké cíle si stanovili snad všichni velikáni, ale jakých obratů dosáhli, se pravděpodobně dozvíme s koncem finančního období, tedy začátkem dubna 2020. Zajímavá bude analýza růstu v jednotlivých segmentech – zejména online prodej potravin zažívá boom. Rohlík.cz v lednu 2019 hlásil obrat 2,5 miliardy korun a nárůst o 50 procent, s cílem dosáhnout v roce 2019 tržeb ve výši 5 miliard korun. Již zmíněná Alza pak loni začala prodávat i drogistické zboží, které bylo donedávna téměř výhradním hájemstvím tradičních kamenných obchodů, a zpřístupnila tak veřejnosti další ze svých privátních značek, AlzaEco. Tu první, AlzaPower, uvedla na trh již v roce 2018.
Privátní značky nejsou zejména v zahraničí ničím neobvyklým. Často jsou pro velké subjekty dalším logickým krokem, jak rozšířit nabídku o další segmenty zboží, zvýšit obrat a zachovat si vyšší maržovost. Navíc, pokud se privátní značce daří, obchodník může obratně pracovat s její exkluzivitou, diktovat velkoobchodní ceny a vybírat si distributory.
Malé e-shopy v ohrožení
Cestu zejména středních a větších e‑shopů mohou znesnadnit online tržiště. V roce 2018 jsme zažili příchod Zalanda, jednoho z největších online tržišť v Evropě. To si pomalu prošlapává cestu českým trhem a dělá vrásky konkurenčnímu Zootu i About You. Zažijeme v příštích letech radikální proměnu trhu? Dorazí k nám marketplace ekonomika v plné síle?
Otázku nechávám nezodpovězenu, protože o tom, co bude v budoucnu, mohu pouze polemizovat. Možná nás čeká souboj „buď největší, začni na tržištích prodávat, anebo se online tržištěm staň“. Dokáže i u nás vzniknout marketplace, který se zařadí mezi evropské velikány jako je Asos, Allegro, Otto, eMag nebo zmíněné Zalando? Vnímám to rozhodně jako zajímavou výzvu.
Zbraněmi menších a středních hráčů zůstanou především unikátní produkty nebo hluboká specializace v konkrétním segmentu. Zejména malé e‑shopy již nyní prakticky nemohou konkurovat cenou a často ani kvalitou služeb – rychlostí doručení či zákaznickou podporou. Jednoduše, držet krok s velikány a jejich marketingovými kampaněmi a zároveň nebýt schopen konkurovat cenou, povede k jejich prodeji či zániku. Nebude to snadné.
