Téměř v přímém přenosu můžeme sledovat, jak se sebevědomí novináři dokáží postavit majiteli. Garantujte nám a to písemně, naši redakční nezávislost, vyzvalo nejnověji 460 novinářů ve Francii českého miliardáře. Velmi inspirativní!
Vzpomenete si ještě na francouzský film Hračka s Pierre Richardem z poloviny 70. let minulého století? Dlouhodobě nezaměstnaný novinář získá místo na zkušební dobu ve významných novinách. A dostane za úkol napsat reportáž z obchodního domu.
Tam si ho všimne rozmazlovaný synek mediálního magnáta, majitele nebožákových novin a trvá na svém – tuhle HRAČKU chci. Netrvá dlouho a pisálek je zabalen do bedny a odeslán bavit vydavatelova potomka.
Snímek z roku 1976 je vysoce aktuální v soudobém Česku. Přesně od poloviny roku 2013, kdy Andrej Babiš oznámil, že kupuje Mafru. Po něm si začali pořizovat „svá média“ další tuzemští miliardáři. A novináři se začali stávat hračkami v jejich rukou.
V očích magnátů jsou zaměnitelnými zaměstnanci, kteří mají držet krok a ústa. Pak se budou mít relativně dobře. Stejně jako další lidé z koncernu či holdingu – z drůbežáren, chemiček, lékáren, tepláren nebo třeba fotbalové Sparty.
To je ovšem hluboký a v Česku bohužel hodně rozšířený omyl. Média nejsou byznys jako každý druhý. Jejich role je v demokratické společnosti nezastupitelná. Zastupují veřejnost při kontrole státní moci. Svobodná média musí být ale osvobozena nejen od vlivu státu, ale i od moci svých majitelů.
Ne nechci tím tvrdit, že mediální domy patří svým zaměstnancům, nebo že by snad měly být ve vyšším zájmu vyvlastněny a předány do rukou „pracujících redaktorů“. Celé je to o míře redakční nezávislosti na vydavatelových zájmech a rozmarech. Tedy přesně o tom, co tuzemští majitelé nejsou schopni akceptovat. Protože oni si přece média pořizovali, aby sloužila jejich zájmům, nikoli zájmu veřejnému.
Bohužel jim to důrazně nevysvětlili ani jejich zaměstnanci. Proto jsou nyní v situaci podobné hrdinovi z filmu Hračka. Vydání na milost a nemilost vrtochům majitelů.
O to zajímavější je sledovat jiný francouzský příběh. Odehrává se v těchto měsících a čeští novináři by měli povinně hltat každý díl „seriálu“ o tom, jak se Daniel Křetínský pokouší převzít kontrolu nad novinami Le Monde.
Téměř v přímém přenosu můžeme sledovat, jak se sebevědomí novináři dokáží postavit majiteli. Garantujte nám a to písemně, naši redakční nezávislost, vyzvalo nejnověji 460 novinářů ve Francii českého miliardáře.
A neberou to jako vyhlášení války. Chtějí to mít černé na bílém, kdyby snad někdy v budoucnu chtěl Křetínský pozapomenout na své dnešní deklarace.
Ale hlavně – svým přístupem mu hned od začátku ukazují, že s nimi bude těžké pořízení, kdyby je snad chtěl jednou zařadit někam mezi zaměstnance firmy na odvoz odpadků nebo prodavače v Makru. A požadoval po nich, aby mu posloužili v jeho snaze posílit byznysové pozice ve Francii.
Velmi inspirativní přístup.
