Četlo se to moc pěkně. Několik zkušených – a chytrých, to si řekněme rovnou – lidí se zadumalo v rámci článkovoru (to je ten velmi, velmi dlouhý hybrid mezi článkem a rozhovorem, kde už už – ale vždycky marně –hledám poznámku „sponzorováno“) o současném stavu světa, marketingu, reklamy a kreativity. Odpověď byla dozajista jasná: řešením jsou oni.
Inu, sám bych to nedělal jinak. Jen mě překvapilo to opakované tvrzení, že nepůjdou do problematických tendrů, že nebudou šaškovat tam, kde jim zadání vysvětluje uhrovatý skoro dětský junior‑manager, že pokud nenajdou soulad s tím, že si klient uvědomí, že v jejich případě hovoří s Panem Mistrem Ševcem Vonáskem, tak mu na to hodí zvysoka bobek. Hezky se to četlo. Až bych jim zatleskal.
Přesně takhle jsem před koncem tisíciletí uvažoval taky. Jenže je to celé naruby. Pokud chcete klienta, který vám rozumí, chápe stav světa i svého problému, je připraven dát vám to nejlepší ze svých lidí, ze svých financí a ze svých informací, které nashromáždil, pak tu vyvstane taková malá, nedůležitá otázka: a k čemu mu budete?
Budete doktorem pro zdravého pacienta. Jenže doktora víc potřebují nemocní. Ti, co si neuvědomují váš věhlas. Co nevidí, v jakém problému si ustlali, co nechápou, kudy z toho ven.
Chcete‑li se specializovat ve své doktorské praxi na zdravé, nebojte se. Budete prosperovat, budete jim prodávat zlatý prach a bazénové savo, pokud jsou hloupější, nebo zaručeně fungující postupy, co dělají všichni, pokud tak omezení nejsou. Určitě se uživíte, on se uživí skoro každý, což je mystérium, které mě už třicet let nepřestává překvapovat.
Ale pokud si chcete říct, že děláte něco užitečného, myslím užitečného kromě vystavování faktur, pak jsou tu nemocní. Které musíte přesvědčit, že to, co pociťují a co si myslí, není pravda. Že to, co považují za řešení, je banál. Které musíte přesvědčit, že odvaha nutně nezabíjí.
A které musíte přesvědčit, že jste doktorem pro nemocné, ne leštičem ega pro zdravé. Doktor pro zdravé neublíží. Ale skutečně nemocným nepomůže.
