Povídali jsme si s Aimée McLaughlinovou, zástupkyní šéfredaktora časopisu Creative Review, který je od roku 1980 zdrojem informací o umění, reklamě a designu ve Velké Británii. Aimée se s námi podělila o své názory na to, čím je časopis jedinečný, na současné překážky v kreativním průmyslu a na to, že se poprvé stala členkou hlavní poroty Epica Awards.
Co vás inspirovalo k tomu, abyste se stala novinářkou, a jak jste se k této profesi dostala?
Od mládí jsem ráda četla a psala, takže novinařina se rychle ukázala jako jedna z možných kariér. Když jsem byla mladší, vždycky jsem říkala, že chci být redaktorkou Vogue (trochu klišé!), ale teprve když jsem vystudovala magisterský obor žurnalistiky, začala jsem se více zajímat o umění a kulturu. Svou první práci jsem získala v časopisu Design Week a od té doby si buduji kariéru psaním o umění, reklamě a designu.
Jaká je vaše role v Creative Review a co se tam děje v poslední době?
Jsem zástupcem šéfredaktora časopisu Creative Review. Zaměřujeme se především na digitální oblast – máme webové stránky, které jsou kombinací placeného a bezplatného obsahu –, ale vydáváme také čtyři tištěné časopisy ročně, provozujeme každoroční systém udělování cen a také podcast a akce.
Jaké základní vlastnosti a dovednosti potřebují novináři, aby se jim dařilo v dnešním mediálním prostředí?
Zvědavost je stále asi tou nejzásadnější. Rozdíl je ale v tom, že dnes je tempo mnohem rychlejší, redakční týmy jsou menší a musíte být mnohem více digitálně zdatní než předchozí generace.
Letos jste se poprvé stala členkou poroty Epica Awards Grand Prix. Jaké byly vaše dojmy? Byli vybráni vaši favorité?
Celé jsem si to opravdu užívala, protože jsem již dříve uváděla soutěžní porotní panely, ale nikdy jsem nebyla na druhé straně, kde bych vybírala, která práce nakonec zvítězí. Bylo také zajímavé být v místnosti s tolika novináři z jiných částí světa a zjistit, v čem jsou naše pohledy podobné a v čem odlišné. Potěšila mě šíře vítězných prací, které nakonec zvítězily, zejména kampaň „Last Photo“ od Calm. Také bych ráda vyzdvihla velmi kreativní a řemeslně zaměřenou reklamu značky Hornbach pro kutily, která se nakonec mezi nejlepší nedostala.
Creative Review se poněkud liší od některých jiných časopisů v porotě. Čím se podle vás liší?
Ačkoli jsou naším hlavním publikem lidé, kteří pracují v reklamě a designu, naše zpravodajství vždy zahrnovalo kreativní odvětví jako celek. Osobně se mi líbí, že jsme schopni proniknout do všech prvků kreativního procesu, od pohledu klientů a agentur až po talentované fotografy, ilustrátory, umělce, kteří pomáhají uvést konečný výsledek v život.
Stále vychází v tištěné i online podobě. Jaké je tajemství úspěšného tištěného časopisu?
Ujistěte se, že využíváte silné stránky formátu. Začínali jsme v 80. letech jako měsíčník, ale nedávno jsme přešli na čtvrtletník, a myslím, že díky tomu je tištěné vydání mnohem cennější pro naše čtenáře, z nichž většina má stále ráda krásně navržený tištěný časopis a chce věnovat prostor a čas čtení kvalitně zpracovaných a hlubokých článků.
Které z nejpamátnějších kampaní nebo kreativních projektů, na nichž jste se podílela, jsou pro vás výjimečné?
Upřímně řečeno, je jich příliš mnoho na to, abych je vyjmenovala, ale vždycky se mi líbilo, když jsem mohla proniknout do tvůrčího procesu hudebního alba nebo filmu/televize z trochu jiného úhlu – od rozhovoru s Kanoem o konceptu obalu jeho alba Hoodies All Summer až po rozhovor s Danielem Kwanem (jedním z Danielů, kteří režírovali Everything Everywhere All at Once) o kariérní cestě dua od režie reklam a hudebních videoklipů až po film oceněný Oscarem.
Jaký je největší problém, kterému dnes kreativní průmysl čelí, a jak by se dal řešit?
Ve Spojeném království je v současné době kreativní průmysl ze strany vládnoucích nedostatečně oceňován a je do něj málo investováno, přestože v zemi vzniká tolik vynikajících kreativních děl. Podle mého názoru se také vždy můžeme zlepšit, pokud jde o rozmanitost, rovnost a inkluzi.
Jakou roli podle vás hraje žurnalistika při podpoře a prosazování rozmanitosti a inkluze v kreativním průmyslu?
Novináři jsou schopni požadovat změny od těch, kteří mají v tomto odvětví mocenské postavení, a nabízejí důležitou platformu pro ty, kteří jsou méně zastoupeni.
Kdo je vaším vzorem nebo mentorem v novinářské a tvůrčí oblasti? A jakou nejlepší kariérní radu jste kdy dostala?
Všichni redaktoři, se kterými jsem pracovala, byli v různých ohledech skvělí, ať už mě tlačili mimo mou komfortní zónu, podporovali můj hlas, nebo prostě byli milými lidmi, se kterými se mi skvěle pracovalo. Co se týče nejlepší kariérní rady, kterou jsem dostala, myslím, že to bude upřednostnění toho, co vás baví, před čistě finančními záležitostmi, ale také se ujištění, že nejste podhodnoceni.
