Tlak na výsledky i zisk je enormní, tendrů přibývá, očekávní klientů i šéfů roste. Finanční situace z kdekoho dělá rukojmí stejně jako strach z AI. Pro psychiku jedovatý koktejl ale není nutné pít až do dna. Odemykáme pro vás jedno z nejčtenějších hlavních témat roku 2023.
„Je úžasné pracovat s řadou různých klientů a značek, dokonce i ze světa. Super pocit, když je o vaši práci zájem. Do té doby, než po vás chtějí, abyste se na ‚call‘ připojili ve čtyři ráno, nebo už druhou noc nespíte kvůli přípravě podkladů pro tendrové prezentace.“ Stručný a výstižný popis života v agentuře. Nadšení střídá vyčerpání. Výhody kreativních profesí jsou vyvažovány nevýhodami, které nezřídka převládnou.
Podle loňské studie WeTransfer se míra vyhoření v agenturách oproti předchozímu období zdvojnásobila, lidé se cítí vyčerpaní, ať už psychicky, nebo fyzicky. Polovina zaměstnanců agentur potvrdila, že vyhořela více než jednou. Kreativci nebo tvůrci obsahu pracující na volné noze jsou na tom lépe, i tak to z nich ale přiznává třetina. V MAMu se poslední dobou často potkáváme s lidmi, kteří museli změnit práci, ale i obor právě kvůli vyhoření.
Marketing, reklama, ale též média jsou obory, kde se tak nějak samozřejmě očekává (a očekávají to od sebe ve velké míře i samotní zaměstnanci), že se lidé neustále budou snažit dostat ze sebe víc a víc. Není proto divu, že z uvedeného průzkumu také vyplynulo, že říkat „ne“ je nejpodceňovanější schopností těch, kteří chtějí uspět. Smutným faktem pak je, že na druhém a třetím místě přehlížených schopností je být milý a budovat vztahy. Obojí lze však těžko napravit pod tlakem a v prostředí s vysokou fluktuací.
Vysoká očekávání, velké objemy práce a krátké termíny nejdou ruku v ruce se svěžím kreativním myšlením. Mnoho agentur i zadavatelů to toleruje jako kulturní normu. Pokud by měla být změna ve prospěch duševního zdraví lidí z agentur a z marketingových oddělení smysluplná, musela by se změnit právě kultura. Sem tam nějaká „náplast“ nebo módní rozšíření nabídky benefitů skutečně nestačí. Fotbálek a páteční hospoda nejsou tím správným přístupem, jak bojovat s úzkostí. Smoothies zadarmo nebo kancelářská jóga nikoho neurazí, ale neodstraní příčinu problémů ani nezabrání tvůrčí únavě.
„Psychická pohoda agenturních lidí se zhoršila, jedno období obrovského vypětí střídalo další a další. Tempo je vražedné a tlak v celé branži je enormní. Mluvím o tom hodně nejen s lidmi z agentur, ale i ze strany zadavatelů. Něco se bude muset výrazně změnit, a rychle, protože takto nebudeme moci fungovat o moc déle. A bohužel to ani zvýšená péče a dostupné online terapie samy o sobě nevyřeší. Jeden pasažér rozjetý vlak zastaví jen těžko, jedině, že by zatáhl ruční brzdu, to je ale velmi extrémní řešení,“ popisuje svůj vhled Petra Jankovičová, ředitelka agentury Triad a prezidentka Asociace komunikačních agentur.
Až když je problém
„Duševní zdraví zaměstnanců v agenturách se dostalo z čistě HR agendy do priorit top managementu na ‚C‑levelu‘, a to až na úroveň CEO. Toto téma ještě donedávna neřešili, dnes se o něm bavíme i v Prezidiu AKA,“ říká Petra Jankovičová. A potvrzuje tak slova ostatních: téma duševního zdraví se ve firmách posunulo na žebříčku priorit o kousek výše.
Je to určitě dobrá zpráva, ale musíme také dodat, že ve většině případů stále chybí komplexní přístup.
„Oproti době přede dvěma lety se — alespoň z našeho pohledu — stav velice změnil,“ připouští Simona Zábržová, ředitelka platformy Soulmio. Dodává však, že pro spoustu firem dělají nárazové zakázky, těch komplexních i s prevencí sice mírně přibývá, ale firmy se pořád nejčastěji ozývají, když už se problém musí řešit.
„Duševní zdraví se tím pádem dostává stále více a více na úroveň ostatních preventivních aktivit. I účast na našich workshopech je hojnější. Je znát, že jsou lidé těmto tématům otevřenější, než tomu bylo před covidem, a hodně se ptají, například na tipy a triky, jak své duševní zdraví podpořit nebo jak správně odpočívat,“ říká Kateřina Šédová (dříve Vacková), ředitelka neziskové organizace Loono.
To, že se o tématech spojených s duševním zdravím začalo víc a otevřeně diskutovat, vnímá na straně agentur například HR manažerka agentury Fragile Pavla Arnoldová. „Začíná to být běžnou součástí našeho fungování. A naši lídři díky tomu vědoměji vytvářejí bezpečné prostředí pro své lidi z týmu, aby se mohli více otevřít a nebát se projevit svoje emoce,“ uvádí Arnoldová, podle níž se firmy učí lépe zacházet s pracovní flexibilitou, zavádějí různé preventivní a terapeutické programy a víc své zaměstnance edukují. „Se získáváním informací nám pomáhá program Soulmio a obecně se výrazně zvýšil počet zdrojů — různé konference, přednášky, články, podpůrné skupiny. Je to jedním z nejvíc diskutovaných témat, aspoň v mé bublině,“ dodává.
Podle Petry Jankovičové rozhodně pomáhá, když o tématu mluví upřímně lídři týmů. „Já osobně jsem se rozhodla, že budu otevřeně sdílet i své osobní zkušenosti nejen v agentuře a blízkém okruhu známých, ale také veřejně. Reakce na to dostávám velmi pozitivní. U zaměstnanců vnímám, že o svých mentálních problémech nebo o tom, že chodí na terapii, mluví víc, s větší lehkostí a otevřeněji. Myslím ale, že je to právě tím, že vědí, že můžou. Vytvořit na tuto komunikaci bezpečné prostředí a ukázat i svou vlastní zranitelnost a přiznat nahlas, že ani lídr není ‚nesmrtelný‘, je z mého pohledu základ,“ vysvětluje Jankovičová a dodává, že v agentuře nedávno zavedli nový benefit — firemní balíček péče o duševní zdraví od Hedepy.
Syndrom vyhoření se podle Ivy Welker, ředitelky agentury VMLY&R, stále úplně nezbavil stigmatu přecitlivělosti a slabosti. „Pracujeme na jeho postupném odbourávání mimo jiné i tak, že v rámci iniciativy Rovné příležitosti klademe důraz na sdílení osobních příběhů a zkušeností a o složitých životních nebo jinak nepříjemných situacích otevřeně mluvíme mezi sebou,“ říká a potvrzuje tak slova Petry Jankovičové. Otevřené výpovědi úspěšných osobností z oboru destigmatizaci tématu velice pomáhají.
Komplexní řešení? Zatím ne
Podle Kristýny Cetkovské, jež působí v Deloitte na pozici „senior learning & development“ specialisty a současně je také externí pracovní psycholožkou v Soulmiu, bychom ale měli s nějakými superlativy ohledně postojů k péči o duševní zdraví zaměstnanců ve firmách i agenturách rozhodně šetřit. „Nyní jsme v takové ‚probouzecí fázi‘, firmy teprve přicházejí na to, že tématu duševního zdraví je potřeba věnovat značnou pozornost. Určitě nejsme v takovém stádiu, že by firmy věděly, jak téma správně a komplexně uchopit,“ říká Cetkovská s tím, že největší posun vidí ve větším rozšíření terapií.
„Firmy ji berou jako první záchranu, když chtějí pomoci svým zaměstnancům. Tohle sice funguje leckde hezky, ale je zde problém ve vnímání firem: ‚aby naši zaměstnanci už neměli duševní potíže, tak jim zařídíme terapii‘. Vzniku duševních potíží by se měly ovšem snažit předcházet. Je ale pravda, že prevence je vždy v nevděčné roli — musí přijít v momentě, kdy se problémy ještě nedějí. Proto jí firmy příliš pozornosti nevěnují. A pokud, tak uspořádají přednášku nebo nějaký ‚livestream‘ či seminář, prevenci si odškrtnou, spokojené, že tématu šly naproti. Ale to nestačí,“ popisuje současný stav Cetkovská.
„Je to samozřejmě ještě stále tak trochu nové téma,“ říká Chadi El‑Moussawi, ředitel a spoluzakladatel platformy Terap.io s tím, že firmy se problému bojí. „Co se týká prevence, je před námi ještě velký kus cesty. Firmy nejprve musejí pochopit, že prevence je pro ně — i když něco stojí, co se týká návratnosti — daleko zajímavější a dává větší smysl, než kdyby řešily problémy, až když skutečně hoří,“ uvádí El‑Moussawi, ale problém vidí optimisticky: „Jsou firmy, které se na nás obrátí, ačkoli nemají žádný konkrétní problém, jen si uvědomují důležitost tématu a chtějí ho ve firmě otevřít, ať už formou terapií či webinářů o tom, jak udržet rovnováhu práce a osobního života, jak pracovat s emocemi, jak komunikovat s nadřízenými či podřízenými a podobně.“
Co se řeší nejčastěji
Poptávka podle Simony Zábržové po terapeutických službách strmě roste v momentech, kdy se ve společnosti něco děje. „Ať už je to covid, válka, inflace, první dva týdny je vždycky vidět obrovský nárůst. Přijde i padesát poptávek najednou na nějaké konkrétní téma, třeba na krizovou intervenci,“ popisuje Zábržová.
Aktuálně je podle Kristýny Cetkovské ožehavým tématem také enormní množství práce. „V důsledku pandemie a krize se firmy snaží šetřit a šetří hodně také na lidských nákladech. Tím pádem na jednoho člověka připadá více práce, čehož konečným důsledkem může být i vyhoření. Ale nemusí to zajít až k němu, stačí poklesy nálady, úzkosti, nadměrné množství stresu a všechny tyto projevy, které souvisejí s tím, že seznam úkolů je prostě dlouhý. Pokud tento stav trvá déle, propisuje se do fyziologické podoby. Nejčastěji má vliv na kvalitu spánku,“ vysvětluje Kristýna Cetkovská.
Druhou kritickou oblastí jsou pracovní vztahy, ať už mezi kolegy, tak s nadřízenými. „Nemusí docházet přímo k bossingu, aby člověk pociťoval negativní vliv prostředí. Stačí, když si nadřízený neuvědomuje prioritu duševního zdraví a nebere na něj ohled,“ říká Cetkovská.
Podobně vidí důraz na jednotlivé oblasti také Chadi El‑Moussawi. „Jedna z nejdůležitějších věcí, které firmy řeší, je motivace zaměstnanců,“ říká a dodává ještě další důležité téma, a tím je sladění mezigeneračních rozdílů. „Do firem přicházejí nové mladší generace, které o duševním zdraví přemýšlejí úplně jinak než generace před nimi. Více se o duševní zdraví snaží pečovat, zároveň chtějí dosáhnout i work-life balance,“ tvrdí El‑Moussawi.
Co se týká konkrétních problematických oblastí duševního zdraví, nejčastější poptávky směřují podle Soulmia aktuálně na řešení stresu zaměstnanců, úzkosti, panické ataky a deprese. „Druhou nejčastější oblastí je sebevědomí a osobnostní rozvoj, to znamená určení sebehodnoty i toho, kam v životě směřovat, aby práce dávala smysl a podobně. Hned za tím jsou vztahy a rodina, které mají následně také vliv na práci,“ vypočítává Zábržová a dodává, že na čtvrtém místě v poptávkovém žebříčku jsou komunikační dovednosti. „Řeší se například, že lidé neumějí mluvit se šéfem, nebo je v týmu neposlouchají. Syndrom vyhoření, ten máme na páté pozici, hodně se začíná řešit v poslední době.“
Přístup zadavatelů
Oblast péče o duševní zdraví ve firmě leží nejčastěji na HR odděleních a manažerech. „Liší se podle velikosti a typu firmy, zda se o tuto kompetenci dělí několik personalistů, nebo zda má jediná osoba tuto oblast jako jednu z mnoha,“ říká Martin Pospíšil, CEO platformy uLékaře.cz. Ve firmách, kde péči o zdraví zaměstnanců myslí vážně, vznikají i speciální pozice manažera pro péči o zdraví. Skvělým příkladem je podle Pospíšila Česká spořitelna, kde se oblasti zdraví věnují již několik let velmi systematicky.
Jako dobrou praxi a inspiraci ze strany zadavatelů můžeme uvést třeba také společnost T‑Mobile. Péče o duševní zdraví je ve firmě pevnou součástí čtyř pilířů wellbeing programu Zdravé Téčko. „Jako příklady péče o duševní zdraví můžeme uvést preventivní kroky, jako jsou školení, přednášky, webináře, flexibilní pracovní doba, benefity umožňujících relaxování na pracovišti i v soukromém životě, ale i kroky reaktivní. To vše pro případ, kde nestačí naše asistenční linka,“ říká Jitka Adámková, šéfka HR a členka představenstva v T‑Mobile a Slovak Telekom. „Vývoj sledujeme formou nastavených ukazatelů KPI (například průzkumy apod.) — máme pak přehled o trendech, účinnosti našich opatření i tématech, na která bychom se měli dále zaměřit,“ doplňuje Adámková.
Prioritou je duševní zdraví i u dalšího zadavatele — v pojišťovně Uniqa. „Každé opatření je váženo právě s ohledem na dopady pro mentální zdraví zaměstnanců. V době nedostatku vhodných kvalifikovaných sil to považujeme za nezbytnost, protože právě tato oblast se stává rozdílovou výhodou,“ říká Eva Svobodová, šéfka komunikace společnosti. Pořádají besedy s odborníky z řad psychiatrů a lidí, kteří si zažili například vyhoření, aby se zaměstnanci v problematice zorientovali a lépe rozpoznali možné hrozby u sebe či v okolí. „Domníváme se, že dřívější ‚chlubení‘, jak dlouho kdo byl v práci a kolik má přesčasů, dostává dnes negativní nádech a nezaslouží si už obdiv,“ dodává Svobodová s tím, že zaměstnanci mají také k dispozici nepřetržitou asistenční službu ELA, kde kromě právních a finančních záležitostí mohou bezplatně a důvěrně konzultovat i své vztahové nebo psychické potíže.
Plány do budoucna
Všechny firmy a agentury oslovené MAM pro účely článku potvrdily, že oblast duševního zdraví bude i v následujícím roce pro ně jednou z priorit a investice do ní nepodcení. „V nejbližší době se chceme zaměřit na vylepšení služeb asistenční linky a především na zapojení interních koučů do programu ‚mental health‘ ambasadorů a ‚first aiders’ a pokračovat s destigmatizací tématu. Připravujeme i využití moderních technologií podporující relaxace na pracovišti pomocí virtuální reality, mindfulness aplikace a podobně,“ vypočítává Jitka Adámková z T‑Mobile a dodává, že pokračovat bude společnost také s aktivitami pro veřejnost, kde považuje osvětu za klíčový úkol. „Spolu s Nevypusť duši realizujeme kurzy pro studenty přímo na školách, pro širokou veřejnost pak v našem Magenta Experience Centru. Čeká nás také prezentace výsledků unikátní studie o pohledu na duševní zdraví očima dětí. Odbornou veřejnost zveme na prezentaci výsledků 19. října do Magenta Experience Centra v Arkádách Pankrác,“ říká Adámková.
V agentuře VMLY&R, kde jsou nyní ve fázi monitoringu možností a připravují strategii, jak podporu duševního zdraví zaměstnanců zavést systémově, chtějí začít osvětou. A to jak směrem k managementu a týmovým manažerům, tak k samotným zaměstnancům. „Vnímáme ze zpětné vazby, že je téma velmi potřebné, a to zejména pro generaci Z. Proto pro nás bude jednou z hlavních priorit na příští rok, první aktivity ale chystáme už letos. V září například plánujeme na toto téma iniciační přednášku ve spolupráci s MUDr. Matějem Kasalem z Centra duševní rehabilitace v Berouně. Tato aktivita symbolicky odstartuje dlouhodobé zaměření na podporu duševního zdraví,“ uvádí Iva Welker.
Inspirací a informací, které pomohou šéfům firem i HR manažerům se v problematice orientovat, je na trhu dostatek. Kde začít? Nejlepším způsobem, jak zjistit, o co by vaši zaměstnanci stáli a jaký je z pohledu duševního zdraví stav ve vaší firmě, by měla být otevřená a osobní komunikace. Je ale pravdou, že osobní rozhovory nelze realizovat ve všech organizacích v četnosti, která by byla ideální. „Když je firma velká a má od sta zaměstnanců výše, tak nemůžete vše zjišťovat individuálně. V tuto chvíli skvělým nástrojem dotazník. Sesbíráte data za celou firmu a pak s nimi pracujete po jednotlivých týmech či odděleních. Data jsou však jen dílčí informací a lídři by měli zjišťovat, jaké problémy za nimi skutečně jsou,“ nabádá Kristýna Cetkovská. „Pokud máte malou firmu o deseti až třiceti lidech, tak spíše využijete ‚one to one‘ rozhovory. Ale tato nárazová ‚cvičení‘ rozhodně nestačí. Musí to být součástí každodennosti. Když vyplním dotazník v listopadu, tak v lednu se můžu cítit úplně jinak,“ uzavírá Cetkovská.
